Využití zátěžových vyšetření u hypertenze a narkolepsie

Abstract

Zjistili jsme, že krevní tlak v zátěži je závislý na klidových hodnotách TK a intenzitě zátěže a v menši míře také na BMI a věku. (Tuka et al. 2015) Tříměsíční tréninkový program řízený dle subjektivně vnímané intenzity zátěže u pacientek s obezitou a hypertenzí vede k vzestupu vrcholové spotřeby kyslíku a snížení krevního tlaku na submaximálních zátěžích, aniž by byl ovlivněn 24hodinový krevní tlak. (Tuka et al. 2016) . Pacienti s primárním hyperaldosteronismem mají nižší kardiopulmonální zdatnost, která je nepřímo úměrná závažnosti hypertenze a kalemii. Zátěžové vyšetření je bezpečně a nevede ani u pacientů s primárním hyperaldosteronismem k hypertonické reakci. (Tuka et al. 2016) . Šest měsíců po adrenalektomii dochází k normalizaci reakce osy renin-angiotenzin-aldosteron v zátěži bez ovlivnění kardiopulmonální zdatnosti. (Tuka et al. 2017 v tisku) . Pacienti s narkolepsií (s kataplexií i bez kataplexie) mají sníženou kardiopulmonální zdatnost oproti populační normě. Kardiovaskulární zdatnost u těchto pacientů je nepřímo úměrná spavosti a frekvenci kataplexií. (Matoulek, Tuka et al. 2017) . Řízená pohybová aktivita zlepšuje kardiopulmonální zdatnost pacientů s narkolepsií až na úroveň populační normy a zároveň zlepšuje parametry adipozity. Bohužel jsme pozorovali nízkou adherenci k pohybu. (Matoulek, Tuka et al. 2016)