Pravopisná a hláskoslovná analýza Bible cisterciácké (1456)

Abstract

The Cistercian Bible (1456) represents a unique source within its contemporary con- text, as unlike most preserved sources, it explicitly and systematically marks vowel quantity through diacritical spelling. This dissertation provides the first comprehensive orthographic and phonological analysis of this manuscript, which belongs to the third redaction of the Old Czech biblical translation. The methodology combines traditional philological approa- ches with modern digital tools, including automatic text recognition using the Transkribus platform. The orthographic analysis examines the empirical standard of the source itself and demonstrated a high degree of systematic vowel length marking (84.9% of expected vowel length cases according to historical grammars are marked), while acknowledging that no real objective standard of Old Czech quantity exists for comparison. The analysis revea- led a pronounced dominance of diacritical spelling over digraphs, with the highest marking rates for vowels ie, ó, and í, while the vowel ú is marked less regularly. The phonological analysis focuses on vowel quantity in specific morphological categories: disyllabic femini- nes of a-stems, disyllabic feminines of ja-stems, disyllabic neuters of o-stems, verbal nouns ending in -anie/-ánie, disyllabic (and...

Bible cisterciácká (1456) představuje v rámci svého dobového kontextu jedinečný pra- men, neboť na rozdíl od většiny dochovaných památek explicitně a systematicky značí sa- mohláskovou kvantitu prostřednictvím diakritického pravopisu. Tato disertační práce po- skytuje první komplexní pravopisnou a hláskoslovnou analýzu tohoto rukopisu, který náleží k tzv. třetí redakci staročeského biblického překladu. Metodologie kombinuje tradiční filo- logický přístup s moderními digitálními nástroji, včetně automatického rozpoznávání textu pomocí platformy Transkribus. Pravopisná analýza zkoumá empirický standard samotného pramene, přičemž prokázala vysokou míru systematického označování samohláskové délky (je označeno 84,9 % případů samohláskové délky předpokládané podle historických mluv- nic). Analýza odhalila výraznou dominanci diakritického pravopisu nad spřežkami, nejvyšší míru značení u samohlásek ie, ó a í, zatímco samohláska ú je označována méně pravidelně. Hláskoslovná analýza se zaměřuje na samohláskovou kvantitu u specifických morfologických kategorií: dvojslabičná feminina u a-kmenů, dvojslabičná feminina u ja-kmenů, dvojslabičná neutra u o-kmenů, verbální substantiva zakončená na -anie/-ánie, dvojslabičné a trojslabičné tvary posesiv náš a váš a nt-ová příčestí a participiální adjektiva. Výsledky...