Nestereotypní vize ženy na příkladu děl Sofonisby Anguissoly

Abstract

The Bachelor thesis focuses on the figure of the Italian Renaissance female painter Sofonisba Anguissola. The combination of the words woman-painter was something resembling an oxymoron in the renaissance world, and the depiction of herself with an easel painting a picture of the Madonna with Jesus was downright impertinent or a joke. Her persistence, talent and extraordinary support from her parents resulted in her official position as court painter at the Spanish court of Philip II and Elizabeth de Valois. Sofonisba is definitely a challenge of the era, a challenge to the hurtful stereotypes and a huge inspiration to this day. The thesis discusses the groundbreaking way in which the female artist's self-portrait was depicted. In addition to the image of a full-fledged, equal male painter, Sofonisba creates in a perfect way the image of a confident, educated woman with various passions and skills. Sofonisba's female figures do not fulfil the role of a pretty object of men's romantic desires, they create their own in no way worse story. Using selected works as an example, the Bachelor thesis attempts to present Sofonisba Anguissola as a pioneer of the modern vision of woman.

Anotace: Bakalářská práce se zaměřuje na postavu italské renesanční malířky Sofonisby Anguissoly. Spojení slov žena-malířka bylo v renesančním světě jakýmsi oxymóronem a zobrazení sebe samé se stojanem malující obraz Madony s Ježíškem působilo až impertinentně nebo dokonce legračně. Její vytrvalost, talent a mimořádná podpora rodičů jí vynesly oficiální místo dvorní malířky na španělském dvoře Filipa II. a Alžběty de Valois. Sofonisba je rozhodně výzvou doby, vybočením z ubližujících stereotypů a obrovskou inspirací dodnes. Práce se zabývá průkopnickým způsobem, jakým byla žena-umělkyně zobrazena na autoportrétu. Kromě obrazu plnohodnotné malířky rovnocenné s muži Sofonisba dokonalým způsobem vytváří obraz sebevědomé, vzdělané ženy s různými vášněmi a dovednostmi. Sofonisbovy ženské postavy neplní roli hezkého objektu mužských milostných vzdechů, ale vytvářejí vlastní, nikoliv méněcenný příběh. Na příkladu vybraných děl se bakalářská práce snaží představit Sofonisbu Anguissolu jako předchůdkyni moderního vidění ženy.