Česká slovesa a slovesné frazémy spojené s tématem smrti a umírání

Abstract

Tato bakalářská práce zkoumá výrazové prostředky užívané v současné psané češtině k označení umírání smrti a stavu po ní, jejich frekvenční, významové a stylistické charakteristiky a způsob, jakým se podílejí na jazykovém vyrovnávání se s tabu smrti. Na základě lexikografických zdrojů byl sestaven přehled relevantních lexikálních jednotek, které byly následně analyzovány s využitím korpusu SYN2020. Analýza odhalila významová specifika jednotek i rozdíly v jejich užívání v závislosti na kontextu a typu textu. Ukázalo se také, že většina zkoumaných jednotek má povahu nepřímého pojmenování a lze je klasifikovat jako eufemismy, popř. dysfemismy. Z hlediska četnosti výskytu však v psaných textech převažují ortofemismy. Zjištění analýzy podporují předpoklad, že jazyk odráží tabuizaci tématu smrti ve společnosti. Klíčová slova smrt, tabu, eufemismy, dysfemismy, korpusová analýza, slovesné frazémy

This bachelor's thesis explores the lexical means used in contemporary written Czech to refer to dying, death, and the state following death. It examines their frequency, semantic and stylistic characteristics, and their role in the linguistic coping with the taboo of death. Based on lexicographic sources, a list of relevant lexical units was compiled. These units were subsequently analysed using the SYN2020 corpus. The analysis revealed semantic particularities of these expressions as well as variation in their usage depending on context and text type. The results also show that most of the examined expressions refer to death indirectly and can be classified as euphemisms or dysphemisms, while in written texts, orthophemisms predominate. The findings support the assumption that language reflects the social taboo surrounding the topic of death. Key words Death, taboo, euphemisms, dysphemisms, corpus analysis, verbal idioms