Solution-focused approach as a language game

Abstract

4 Abstract This dissertation explores the relationship between Solution-focused brief therapy (SFBT) and Wittgenstein's philosophy of language, particularly his concept of language games. The dissertation proposes that therapy is not merely a problem-solving exercise but a rule-governed linguistic practice. Wittgenstein's later philosophy challenges the representational view of language-this work argues that therapeutic dialogue is not a neutral tool for describing reality but an active medium. This medium constructs meaning in social interaction. The dissertation examines how therapeutic dialogue, e.g. SFBT, reflects this dynamic co-construction of meaning. This thesis critiques traditional problem-focused therapies-psychoanalysis and cognitive behavioural therapy-and argues that the conception of problems in therapy resides on flawed assumptions about language and meaning. Instead of analysing problems as external entities, it views problems as social constructs originating in language games. This transition from representationalism leads to a new understanding of therapeutic success-the client's ability to engage with social norms and construct meaningful solutions defines it rather than problem diagnosis. The dissertation proposes a Wittgensteinian account of SFBT that aligns therapeutic practice with...

6 Abstrakt Tato disertační práce zkoumá vztah mezi krátkou terapií zaměřenou na řešení (SFBT) a Wittgensteinovou filozofií jazyka, zejména jeho konceptem jazykových her. Disertační práce přináší pohled, že terapie není pouze teoretickým procesem řešení problémů, ale lingvistickou praxí řízenou pravidly. Wittgensteinova pozdější filozofie zpochybňuje reprezentativní pohled na jazyk - tato práce tvrdí, že terapeutický dialog není neutrálním nástrojem pro popis reality, ale aktivním médiem. Toto médium konstruuje význam v sociální interakci. Disertační práce zkoumá, jak terapeutický dialog kupř. SFBT, odráží tuto dynamickou konstrukci významu. Tato práce kritizuje tradiční terapie zaměřené na problém - např. psychoanalýzu a kognitivně behaviorální terapii - a tvrdí, že pojetí problémů v tradičních terapeutickým směrech spočívá na chybných předpokladech o jazyce a významu. Místo toho, aby SFBT pojímala problémy jako vnější entity, nahlíží na problémy jako na sociální konstrukty vyvstávající z jazykových her. Tento přechod od reprezentativnosti vede k novému chápání úspěchu terapie - schopnost klienta zapojit se do tvorby sociálních norem a konstruovat smysluplná řešení jej definuje spíše než diagnostika problému. Disertační práce navrhuje wittgensteinovský popis SFBT, který uvádí terapeutickou praxi do souladu...