Konfrontace - kriminalistické a trestněprávní aspekty

Abstract

The present thesis deals with confrontation as a special method of evidence according to Section 104a of Act No. 141/1961 Coll. on Criminal Procedure (Criminal Procedure Act). It is a method of practical criminalistic activity aimed at eliminating contradictions in the previous statements of the accused, the defendant and the witness or witnesses by putting them face to face. The controlled conflict created by such a situation is intended to exert such pressure on the confronted persons as to lead to a change in the testimony of the false witness. The first chapter presents the basic contours of confrontation, along with an explanation of the basic relationships and differences between confrontation and interrogation, which is important for understanding the institution of confrontation itself. The second chapter is devoted to a brief overview of the historical development of confrontation, from the late 18th century to its current form. In the following chapters, the confrontation is examined in more detail, with space given to the preparation of the confrontation, its actual course, tactics and strategy, protocol and, finally, its final evaluation. Space is also given to the specific ways of conducting a confrontation, by which we mean a confrontation with a young person, a person of advanced age...

Předkládaná práce se zaměřuje na konfrontaci jakožto zvláštní způsob dokazování podle § 104a zákona č. 141/1961 Sb., o trestím řízení soudním (trestním řádu). Jedná se o metodu kriminalistické praktické činnosti, jejímž cílem je odstranit rozpory v předchozích výpovědích obviněných, obviněného a svědka nebo svědků, a to jejich vzájemným postavením tváří v tvář. Kontrolovaný konflikt vyvolaný takto narýsovanou situací má za cíl působit na konfrontované osoby takovým tlakem, který povede ke změně výpovědi nepravdivě vypovídající osoby. V první kapitole je konfrontace představena v základních konturách a spolu s tím jsou v ní vyloženy základní vztahy a rozdíly mezi konfrontací a výslechem, což je důležité pro pochopení samotného institutu konfrontace, neboť tyto dva způsoby dokazování si jsou svojí povahou velmi blízké. Druhá kapitola se věnuje stručnému přehledu historického vývoje konfrontace, počínaje obdobím konce 18. století až do její současné podoby. V následujících kapitolách dochází k bližšímu náhledu do problematiky konfrontace, v rámci něhož je věnován prostor přípravě konfrontace, jejímu samotnému průběhu, taktice a strategii, protokolaci a závěrem je pojednáno o jejím konečném vyhodnocení. Prostor je také dán specifickým způsobům vedení konfrontace, kterým rozumíme konfrontaci s...