Srovnání přístupů k teorii institucionalizace stranického systému: případ východní Evropy

Abstract

Cílem této diplomové práce je srovnat tři přístupy k teorii institucionalizace stranických systémů, a to přístup Scotta Mainwaring & Timothyho Scullyho, dále přístup Andreye Melesheviche, a nakonec přístup Fernanda Casala Bértoy. Tyto přístupy jsou srovnány na příkladu 11 postkomunistických států, mezi které paří Česká republika, Estonsko, Slovinsko, Litva, Slovensko, Lotyšsko, Polsko, Maďarsko, Bulharsko, Chorvatsko a Rumunsko v letech 1990 až 2015. Tyto státy jsou v práci představeny i v historickém kontextu pádu komunistických režimů. V úvodu práce je představeno současné poznání studia stranických systémů a následně je představen vývoj konceptu institucionalizace v politologii. Nakonec je představen rozdíl mezi institucionalizací stran a stranických systémů. Samotné srovnání přístupů k institucionalizaci stranických systémů je provedeno za pomocí datasetů obsahující zvolené indikátory. Výstup srovnání je takový, že jednotlivé přístupy dosahují rozdílných výsledků u jednotlivých států, což je způsobeno hlavně zvolenými indikátory, které se zaměřují na různé faktory od chování voličů až po formování vlád. Tyto rozdíly v míře institucionalizace jsou navíc u jednotlivých států nepravidelné.

The aim of this thesis is to compare three approaches to the theory of party system institutionalization, namely the approach of Scott Mainwaring & Timothy Scully, the approach of Andrey Meleshevich, and finally the approach of Fernando Casal Bértoa. These approaches are compared using the example of 11 post-communist countries, including the Czech Republic, Estonia, Slovenia, Lithuania, Slovakia, Latvia, Poland, Hungary, Bulgaria, Croatia and Romania between 1990 and 2015. These countries are also presented in the historical context of the fall of communist regimes. The thesis begins by presenting the current state of knowledge in the study of party systems and then introduces the development of the concept of institutionalization to political science. Finally, the distinction between party and party system institutionalization is introduced. The actual comparison of approaches to the party system institutionalization is made using datasets containing the chosen indicators. The outcome of the comparison is that the different approaches achieve different results for each country, which is mainly due to the chosen indicators that focus on different factors ranging from voter behaviour to government formation. Moreover, these differences in institutionalisation levels are irregular across states.