Narovnání v trestním řízení

Abstract

S ohledem na dosud uvedene je patrne, že zavedeni institutu narovnani představuje novou strategii zpracovani konfliktu z pohledu trestniho prava. Standardni trestni řizeni se odehrava zejmena ve znameni rozsahleho dokazovani za účelem prokazani viny a nasledneho odsouzeni a potrestani pachatele trestneho činu a často v jeho ramci dochazi pouze ke zohledňovani naroků poškozenych namisto jejich realneho odškodněni. Naproti tomu v řizeni o schvaleni narovnani jde především o vzajemnou komunikaci obviněneho a poškozeneho za učelem znovunastoleni smirnych socialnich podminek, převzeti osobni odpovědnosti ze strany obviněného a v jehož ramci tež dochazi k uplnemu a realnemu odškodněni poškozeneho. I přes pravě zminěne vyhody je institut narovnani od sameho počatku jeho zavedeni v praxi využivan minimalně. Ve skutečnosti je tedy zaměr zakonodarce zjednodušit, zrychlit a zhospodarnit trestni řizeni daleko od sveho naplněni, alespoň pokud jde o institut narovnani. Odbornou veřejnosti vytykany nedostatek v upravě tohoto institutu, tedy nemožnost schvaleni narovnani v připravnem řizeni statnim zastupcem, byl odstraněn novelou trestniho řadu provedenou zakonem č. 265/2001 Sb. Ovšem ani v následujícím obdobi se četnost využiti tohoto institutu v praxi nikterak nezvyšila a stale zůstava zanedbatelna oproti druhemu typu...