Internet a mezinárodní právo soukromé

Abstract

64 mezinárodních úmluv, jejichž smluvní stranou smluvní stát je nebo se jí stane. V případě úmluv unifikujících kolizní nebo hmotné právo mají tyto úmluvy aplikační přednost. V současnosti neexistuje unifikovaná smlouva, která by regulovala právní vztahy na internetu, ale přednost před aplikací Římské úmluvy bude mít Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží (Vídeňská úmluva). K její aplikaci dojde v případě, že strany smlouvy o koupi zboží mají místa podnikání v jiných smluvních státech a nejde přitom o vztahy B2C nebo C2C.165 Ustanovení ZMPSaP se neužijí ani v případě kolizních norem v oblasti závazkových vztahů deliktních. Ustanovení článku 3 Nařízení Řím II obsahuje univerzální použitelnost totožně jako v případě Nařízení Řím I. 4. Závěr Internet je fenomén. Umožňuje jeho uživatelům být v jednom okamžiku současně v několika jurisdikcích a zakládat desítky různých právních vztahů. Proto musí hrát významnou roli i v mezinárodním právu soukromém. Jelikož je těžko představitelné, aby se všechny země připojené současně k internetu shodly na všeobecně použitelném materiálním právu, jsou pro oblast internetu nejvýznamnější kolizní normy a normy mezinárodního práva procesního. Internet s sebou nepřináší nové instituty, ale představuje pro obor výzvu v oblasti interpretace institutů tradičních. Těmi jsou...

74 Summary The purpose of this thesis is to analyse problems arising out of the usage of private international law regulatory norms on the internet. Research is focused on the interpretation of connecting factors as key instruments of private international law in cyberspace. This thesis is composed of three parts: First part - describes the function of the internet and websites and connects these technical issues with the character of legal relations in cyberspace. Basics of the nature of electronic commerce are also introduced. Second part - explores the general questions of private international law that may arise on the internet and provides the answer whether traditional instruments of private international law are sufficient for internet relations. General principles governing private international law over jurisdictions are also introduced. The main subject of interest is interpretation of connecting factors in a comparative view. It is suggested that no new connecting factors, such as lex loci server, are necessary. Final part - concentrates on laws applicable in the Czech Republic. First, the Electronic commerce directive, as the basis for electronic commerce in the European Union, is introduced. Further, the regulations of the European Union (Brussels I, Rome I, Rome II and Rome Convention) and...