Dizertační práce se zabývá sovětskými reformami po roce 1978 ve světle paralelního reformního procesu v Číně a vazbami mezi sovětským politickým vedením a dengismem. Autor se zaměřuje na aplikovatelnost a implementaci čínského reformního modelu v Sovětském svazu z hlediska socioekonomických faktorů, role Číny v sovětských politikách a rozhodování, diskurzivních faktorů a praktických reformních politik. Analýza vede k vysvětlení odmítnutí čínského reformního modelu ze strany sovětských lídrů na diskurzivní, institucionální a politické úrovni. Výzkum je zasazen do konstruktivistického rámce, který kombinuje řadu teoretických paradigmat včetně poststrukturalismu, teorií diskurzu a historické sociologie. Dizertační práce aplikuje originální typologii sovětských politických diskurzů jako svou hlavní analytickou metodu a definuje neostalinismus, neoleninismus a liberální socialismus jako hegemonické diskurzy v letech 1978- 1991. Studie čerpá z archivních materiálů, memoárů, deníků a projevů relevantních aktérů, oficiálních dokumentů i rozsáhlé sekundární literatury. Autor argumentuje, že socioekonomické rozdíly mezi oběma zeměmi nutně nebránily aplikaci dengismu v Sovětském svazu. Čína je identifikována jako "významný druhý" a roky 1985-1989 jako nejpříznivější období pro přijetí čínského reformního...

The dissertation addresses Soviet reforms after 1978 in light of a parallel reform process in China and links between the Soviet political leadership and Dengism. The author focuses on the applicability and implementation of the Chinese reform model in the Soviet Union in terms of socioeconomic factors, the role of China in Soviet policy choices and decision making,discursive factors, and practical reform policies. The analysis results in an explanation of the dismissal of the Chinese reform model by Soviet leaders at the discursive, institutional, and political levels. The research is embedded in a constructivist framework, combining a number of theoretical paradigms, including but not limited to poststructuralism, discourse theories, and historical sociology. An original typology of Soviet political discourses is used as a main analytical method, defining neo-Stalinism, neo-Leninism, and liberal socialism as hegemonic discourses in 1978- 1991. The study draws on archival materials, memoirs, diaries, and speeches of relevant actors, official documents, as well as extensive secondary literature. The author argues that socioeconomic differences between the two countries did not necessarily hinder the application of Dengism in the Soviet Union. China is identified with a "significant other" and the...