Tobler-Mussafiův zákon ve vývoji italštiny

Abstract

Tato diplomová práce si klade za cíl analyzovat z diachronní perspektivy užití Tobler-Mussafiova zákona, jazykového principu, který stanovuje pravidla distribuce pronominálních klitik ve větě. Tento zákon obecně platí ve všech románských jazycích v období středověku. Tato práce se zaměřuje na starou italštinu. Nejprve definujeme klitika z fonologického, morfologického i syntaktického hlediska a představíme jejich základní charakteristiky. Konkrétně se zaměřujeme na klitika objektová. Poté se již věnujeme samotnému Tobler-Mussafiovu zákonu, definujeme jej a uvádíme všechny kontexty, v nichž je uplatňován. Druhá část práce se věnuje korpusové analýze. Pomocí diachronního korpusu CODIT je analyzován vzorek vybraných sloves a na základě něj je analyzována aplikace Tobler-Mussafiova zákona v literární italštině. Vzorek pokrývá období od 13. století až po počátek 20. století.

The aim of this thesis is to analyse, from a diachronic perspective, the use of the Tobler-Mussafia law, a linguistic principle that establishes rules for the distribution of pronominal clitics in a sentence. The law applies to all Romance languages during the medieval period. The thesis focuses specifically on Old Italian. First, clitics are defined from phonological, morphological, and syntactic points of view, presenting their basic characteristics, with a particular emphasis on object clitics. Next, the Tobler-Mussafia law itself is defined, and all contexts in which it is applied are presented. The second part of the thesis is devoted to corpus analysis. Using the CODIT diachronic corpus, a sample of selected verbs is analysed to examine the application of the Tobler-Mussafia law in literary Italian. The sample covers the period from the 13th century to the beginning of the 20th century.