Die Endlichkeit, das Böse und die menschliche Freiheit als Grund der Unmöglichkeit eines "Systems der Freiheit" (1804-1811) bei Schelling
Finitude, evil, and human freedom as the ground for impossibility of a "system of freedom" (1804-1811) in Schelling
Konečnost, zlo a lidská svoboda jako důvod nemožnosti "systému svobody" (1804-1811) u Schellinga
dizertační práce (OBHÁJENO)
Zobrazit/ otevřít
Trvalý odkaz
http://hdl.handle.net/20.500.11956/193237Identifikátory
SIS: 238215
Kolekce
- Kvalifikační práce [6713]
Autor
Vedoucí práce
Oponent práce
Bruff, Kyla
Trawny, Peter
Fakulta / součást
Fakulta humanitních studií
Obor
Německá a francouzská filosofie
Katedra / ústav / klinika
Doktorský program Německá a francouzská filosofie
Datum obhajoby
9. 9. 2024
Nakladatel
Univerzita Karlova, Fakulta humanitních studiíJazyk
Němčina
Známka
Prospěl/a
Klíčová slova (česky)
Endlichkeit, Böse, menschliche Freiheit, SystemKlíčová slova (anglicky)
Finitude, Evil, Human Freedom, SystemV naší disertační práci analyzujeme odložení systému svobody u Schellinga z historické a systematické perspektivy. Zaměřujeme se proto na problematické jádro pojmů souvisejících s metafyzikou středu našeho autora, jako je konečnost, zlo a lidská svoboda, které zpochybňují možnost systému svobody u Schellinga a obecněji dokazují neslučitelnost pojmů systém a svoboda. Vysvětlení této vnitřní nemožnosti v úvahách o Schellingově novém systému mezi svobodou a racionálním systémem je obecným cílem této disertační práce, stejně jako historická a systematická rekonstrukce různých řešení, která náš autor vypracovává k překonání tohoto rozporu. Pracovní hypotézou, jíž se tato studie řídí, je, že Schelling od roku 1804 vypracovává doktrínu, kterou bychom mohli nazvat "transcendentní imanence", podle níž pojem rozumu umožňuje rozvoj reálného stávání se, které je odlišné od ideálního východiska systému. Absolutní identitu mezi Bohem a přírodou, která ruší jakoukoli nezávislost konečného a zakládá totalizující politiku, tak Schelling odmítá a neúspěch jeho systému svobody je zde prezentován jako radikální nový počátek moderní filosofie.