Self-compassion jako osobní zdroj v kontextu JD-R teorie

Abstract

This thesis examines the role of self-compassion, as a personal resource, in the context of job demands and resources (JD-R) theory. In this thesis, self-compassion is conceptualized as a personal resource that can moderate the relationship between job demands and employee psychological health, potentially leading to improved job performance and reduced burnout risk. The empirical part of the thesis uses a quantitative survey in which self-compassion is measured using the Czech version of the Sussex-Oxford Self-Compassion Scale (SOCS-S-CZ). The survey was conducted on workers in an unspecified work sector with a sample size of 152 respondents. The results suggest that higher levels of self-compassion are related to better job performance and greater psychological health, particularly in the context of burnout. The findings contribute to a deeper understanding of the dynamics of self-compassion, as a personal resource, in relation to work demands and provide practical recommendations for organizational practice aimed at developing self-compassion as a key factor for improving the work environment and supporting employees. Key words: self-compassion; job demands and resources theory; job performance; mental health; work engagement

Tato bakalářská práce zkoumá roli sebe-soucitu jako osobního zdroje v kontextu teorie pracovních nároků a zdrojů (JD-R). V práci je sebe-soucit konceptualizován jako osobní zdroj, který může modulovat vztah mezi pracovními nároky a psychickým zdravím zaměstnanců, a potenciálně vést k lepšímu pracovnímu výkonu a snížení rizika vyhoření. Empirická část práce využívá kvantitativní šetření, ve kterém je sebe-soucit měřen pomocí české verze škály Sussex- Oxfordské škály soucitu se sebou (SOCS-S-CZ). Šetření probíhalo na pracujících v nespecifikovaném pracovním odvětví se vzorkem čítajícím 152 respondentů. Výsledky naznačují, že vyšší míra sebe-soucitu souvisí s lepšími pracovními výsledky a vyšším psychickým zdravím, zejména v kontextu vyhoření. Závěry práce přispívají k hlubšímu pochopení dynamiky sebe-soucitu jako osobního zdroje ve vztahu k pracovním nárokům a poskytují praktické doporučení pro organizaci práce, zaměřené na rozvoj sebe-soucitu jakožto klíčového faktoru pro zlepšení pracovního prostředí a podporu zaměstnanců. Klíčová slova: sebe-soucit; teorie pracovních nároků a zdrojů; pracovní výkon; psychické zdraví; pracovní angažovanost