Kdo je homo sacer?

Abstract

V díle Giorgia Agambena vystupuje záhadná postava homo sacer. Život tohoto "posvátného člověka" lze beztrestně zabít, nikoli však obětovat. Agamben metodou filosofické archeologie oprašuje původ některých filosofických, politických a náboženských pojmů, aby osvětlil skryté mechanismy a struktury západního politického systému. Žijeme v trvalém výjimečném stavu, v němž se prostor pouhého života stále více ztotožňuje s politickým prostorem. V této zóně nerozlišitelnosti pozbývají fundamentální kategorie, na nichž byla založena moderní politika, svého významu. Zároveň však zakrývá aporii moderní demokracie: přestože věnovala veškeré úsilí osvobození a štěstí lidského života, není tento život schopna uchránit před ničením. Práce bude mít za úkol analyzovat úlohu "posvátného člověka" v dynamice moderní politiky, zároveň se pokusí nastínit možné únikové strategie z tohoto vězení biopolitického stroje. Klíčová slova: výjimečný stav, suverenita, biopolitika, tábor, posvátnost, životaforma, potencialita

In the work of Giorgio Agamben, the enigmatic figure of homo sacer appears. The life of this "sacred man" can be killed with impunity, but not sacrificed. Using the method of philosophical archaeology, Agamben dusts off the origin of some philosophical, political and religious concepts in order to shed light on the hidden mechanisms and structures of the Western political system. We live in a permanent state of exception, in which the space of bare life is increasingly identified with the political space. In this zone of indistinction, the fundamental categories on which modern politics was based lose their meaning. At the same time it covers the aporia of modern democracy: although it has devoted all its efforts to the liberation and happiness of human life, it is unable to protect this life from destruction. The thesis declares the task of analyzing the role of the "sacred man" in the dynamics of modern politics and at the same time trying to outline possible exit strategies from this prison of the biopolitical machine. Key words: state of exception, sovereignty, biopolitics, camp, sacredness, form-of-life, potentiality