Princip komplementarity v Římském statutu

Abstract

Principle of complementarity in the Rome Statute The thesis provides a reader with an analysis of non/operation of the principle of complementarity in practice of the International Criminal Court. The principle of complementarity concerns rules governing a relationship between national courts and the ICC in the context of the exercise of jurisdiction over the crimes under international law covered by the Rome Statute. From the beginning, the principle of complementarity has been considered a cornerstone of the Rome Statute and has been often contrasted with the principle of primacy enjoyed by the International Criminal Tribunal for Former Yugoslavia and the International Criminal Tribunal for Rwanda. During the adoption of the Rome Statute, both the states and researchers expected that thanks to complementarity the ICC would act only as a court of a last resort and would exercise its jurisdiction only if states endowed with jurisdiction would be unwilling or unable to investigate or prosecute those responsible for international crimes in the jurisdiction of the ICC. The amount of emphasis put on the unwillingness or inability of states to investigate and prosecute should have guaranteed a balance between the protection of state sovereignty and the effective and credible operation of the...

I. ABSTRAKT Princip komplementarity v Římském statutu Předložená disertační práce se věnuje analýze ne/fungování principu komplementarity v rozhodovací praxi Mezinárodního trestního soudu a klade si rovněž za cíl posoudit, zda očekávání s tímto principem spjatá byla v této aplikační praxi reálně naplněna. Princip komplementarity se týká vztahu mezi výkonem trestní jurisdikce ze strany ICC a vnitrostátních orgánů a vždy byl vnímán jako základní stavební kámen fungování Mezinárodního trestního soudu, bez kterého by zřejmě státy nikdy k přijetí Římského statutu nedospěly, přičemž byl často stavěn do kontrastu s principem přednosti, jenž byl zakotven ve Statutech obou ad hoc tribunálů zřízených v devadesátých letech Radou bezpečnosti Organizace spojených národů. Před dvaceti lety panovalo jak mezi státy, tak mezi odbornou veřejností rozsáhlé přesvědčení, že díky komplementaritě bude Mezinárodní trestní soud zasahovat až jako nástroj posledního možného řešení a bude vykonávat svoji jurisdikci až tehdy, kdy státy disponující v daném případě jurisdikcí nejsou ochotny nebo schopny vyšetřovat či stíhat osoby podezřelé ze spáchání zločinů podle mezinárodního práva v jurisdikci Soudu. Vzhledem k tomuto důrazu na neochotu či neschopnost státu věc vyšetřit tak měl princip komplementarity zajistit tu správnou rovnováhu...