The Women's Decameron as a Legitimation ofWomen's Authorship

Abstract

This dissertation describes The Women's Decameron by Iuliia Voznesenskaia as a legitimation of women's authorship.Voznesenskaiaachievesthisgoalthroughthecreationof acommunalnarrativeact springingfrom women's nature-given generative force. This study highlights the link between motherhood and authorship by addressingthe influence of the movementMariia on the author'sideological mindset and,consequently, in the creation of The Women's Decameron. The bond between maternity and creativity is enforced by the choice of the maternity ward as the narrative space, documentsfrom Voznesenskaia'sarchival fundand the identification of maternity and creativity in the almanac Mariia. This interpretation differs fromthe author's statementson the book presenting it entirely as a deterrent tothe application of Soviet emancipatory policy in Western countries and as a piece of anticommunist satire. The author, under the appearance of social commentary literature, "concealed" a celebration of women's right to authorship, of which women were often deprived either by the regime or by the subsidiary role imposed on womenin Soviet official literature and samizdat literary circles. This study, therefore, also discusses the author's mitigation of her ideological stance by addressing her uneven status as a woman writer in her...

Tato disertační práce popisuje Zhenskii Dekameron od Iulie Voznesenskaie jako legitimitu autorského písemnictví žen.Voznesenskaiatohotocíle dosáhla vytvořenímspolečného narativníhoaktu, vycházejícíhoz přirozené tvůrčí síly žen.Tato studie poukazujena spojitostmezi mateřstvíma autorskýmpůsobenímtím,že se zabývávlivem hnutí Mariia na autorkinideologický postoj a tedy i vytvořením ZhenskiiDekameron.Vazba mezi mateřstvím a tvůrčím procesem je posilována volbou porodního oddělení jako narrativního prostoru, dokumenty z archivního fondu spisovatelky a identifikací mateřství a tvůrčího procesu v almanachu Mariia. Tato interpretace se liší od tvrzení autorky o knize, kterou představuje jako pouhou odstrašující aplikaci sovětské emancipační politiky ve západních zemích a jako kus satiry. Autorka, za zjevného sociálního komentáře, "skrývá" oslavu ženského práva k písemnému projevu, které bylo často odepíráno jak režimem, tak "okrajový" rolí, kterou byla ženám v sovětské oficiální literatuře a samizdatových literárních kruzích přidělena. Tato studie se proto také zabývá způsobem, jakým autorka zmírňuje svůj ideologický postoj tím, jak se vyjadřujeo své rovnostijakospisovatelce ve veřejnýchprohlášeních, a přítomnostítextovýchvariant v edici Zhenskii Dekameron.