Ne-místné místo člověka (Giovanni Pico della Mirandola, Blaise Pascal, Søren Kierkegaard, Max Picard)

Abstract

Human's Un-placed Place (Giovanni Pico della Mirandola, Blaise Pascal, Søren Kierkegaard, Max Picard) This diploma thesis studies the theme of human's place and the claim of leading one's own life through the exercise of choice among the possibilities of being. In its title, Human's Un-placed Place, it states that human's place is not of the nature of some predefined and stable place. Human co- defines and finds their own's place by leading their own's life. This thesis interconnects associated philosophical themes in works of Giovanni Pico della Mirandola, Blaise Pascal, Søren Kierkegaard and Max Picard. As an introduction, the concept of "human's central position" is being thought over. Through that it can be seen that human, unlike other beings, must lead their own's life because no fixed place in cosmos was given to them in advance, so they have to define it themselves. Subsequently, a demand is emphasised on getting to know oneself and coming to oneself as an individual, which is followed by thinking of the constitution of "self" and of the possibilities of despair arising from the fact of "the self". In parallel, the phenomena of escaping from oneself as a response to this specific human position in world is thought through. Also, the fact that human doesn't have the power to completely...

Ne-místné místo člověka (Giovanni Pico della Mirandola, Blaise Pascal, Søren Kierkegaard, Max Picard) Tato diplomová práce sleduje téma postavení člověka a z něj plynoucí nárok na vedení svého života skrze výkon volby z možností, jak být. V jejím názvu, Ne-místné místo člověka, zaznívá, že postavení člověka nemá povahu nějakého předem určeného a neměnnéhomísta. Člověk vedením svého života své místo spoluurčuje a nachází. Tato práce je propojením souvisejících filosofémat a jejich vypracování u Giovanniho Pika z Mirandoly, Blaise Pascala, Sørena Kierkegaarda a Maxe Picarda. Na úvod je promýšlen koncept "středového postavení člověka". Ten ukáže, že člověk na rozdíl od jiných jsoucen musí svůj život vést, jelikož mu nebylo předem přiděleno pevné místo v kosmu, a tak jej musí určovat sám. Následně je artikulován důraz na potřebu poznávání sebe sama a přicházení k sobě jako jednotlivci, na což záhy navazuje promýšlení konstituce "já" a možnostizoufalstvíplynoucí zfaktu "jáství". Paralelně jsou promýšleny fenomény útěků před sebou jako reakce na tento specificky lidský typ postavení ve světě. A také skutečnost, že úplný útěk před sebou (ani před Bohem) člověk ve své moci nemá.