Zakletí slov. Hranice náboženského jazyka v poezii

Abstract

Ústředním tématem bakalářské práce je fenomén "vyprázdnění" jazyka, a to zejména v náboženském diskurzu. Proč se nám naše jazyková aktivita může jevit jako prázdná, nedostačující, nebo dokonce mrtvá? Náboženská oblast lidské zkušenosti se zdá být k takovému jevení obzvlášť náchylná. Je možné, aby jazyk "přestal stačit" pro potřeby individuální transcendentální zkušenosti? V čem je specifický nárok na pravdu náboženského jazyka a jak souvisí se zneužitím moci? Obdobné otázky si kladou také básníci vzhledem k jazyku jako takovému, a tak v práci sledujeme jak tuto dvojí linii myšlení, tak zapojení náboženského jazyka do jazyka poezie. Analogie s básnickým jazykem se v několika aspektech jeví jako plodné, a proto v práci ověřujeme, zda básnický jazyk nenabízí určitá řešení problému vyprázdnění.

The bachelor's thesis main subject is the phenomenon of empty language, especially regarding the religious discourse. Why is it possible that our language activity may seem empty, insufficient, even dead? The religious field/part of human experience appears to be particularly liable to this phenomenon. Can religious language be "not enough" for the individual transcendental experience? What is so specific about religious language demanding truth? Similar questions are also asked by poets regarding to language as such, therefore we follow both this dual line of thinking and the involvement of religious language in the language of poetry. The analogy with the poetic language appears fruitful in several aspects, which leads us to the final question: Is it language of poetry that could eventually offer a functional solution?