Divadelně-utopický experiment vévody Jiřího II. Meiningenského

Abstract

Tato práce se věnuje divadelnímu experimentu vévody Jiřího II. Sasko-Meiningenského, který v letech 1866-1890 společně se svou třetí ženou Ellen Franz a intendantem Ludwigem Chronegkem vybudoval okolo Dvorního divadla v Meiningenu utopické společenství. Vévodův divadelní projekt nenahlíží jako inscenační reformu z estetického hlediska, nýbrž jako realizaci modelu utopické společnosti. Na pozadí politického a kulturního kontextu meiningenského vévodství vystupují prusko-rakouské nálady, které formovaly vévodovy ideologické představy o světě. Na průniku těchto představ, doznívajícího osvícenského absolutismu a myšlenek francouzských socialistických utopistů se rýsuje vévodův vlastní pokus o sociální inženýrství. Po vymezení zmíněných kontextů a stručném nástinu dějin emancipace revoluční dělnické třídy, vůči které se vévoda vymezoval, práce rekonstruuje meiningenskou utopii podle předem teoreticky vymezených rysů utopie: reglementace, časoprostoru, izolace a soběstačnosti, autority a komunity. Čerpá nejen ze sekundární literatury o Meiningenském divadle, ale i z dobových dokumentů a z pamětí meiningenských herců a hereček divadla.

The thesis deals with the theatrical experiment of Georg II, Duke of Saxe-Meiningen, who together with his spouse Ellen Franz and his manager Ludwig Chronegk built up a utopian community around Meiningen Court Theatre. The thesis does not address the theatrical reform from an aesthetic point of view, it conceptualizes the reform as a realization of a model of utopian community. Prusso-Austrian currents, which shaped the Duke's ideological worldview, are surfacing on the background of the political and cultural context of the Saxe-Meiningen Duchy. The Duke's own attempt at social engineering emerges from the intercestion of these opinion currents, declining enlightenment absolutism and thoughts of French socialist utopians. After foreshadowing these contexts as well as the history of emancipation of the revolutionary working class which the Duke rejected, the thesis reconstructs the Meningen utopia, according to established utopian features: regulation, space-time, isolation and self-sufficiency, authority and community. Sources of the thesis are not only secondary literature on the Meiningen theatre but also period sources and memoires of actors and actresses of the Meningen ensemble.