Společenská role barokního tance jako výraz recepce francouzské kultury v 17.-18. století

Abstract

The thesis deals with the French Baroque dance la belle danse and its social context. The author proceeds by defining the concept of Baroque dance, which she characterizes in terms of dance style, and presents the sources from which we infer the form of the dance and the movement register (i.e. mainly French dance manuals). The analysis focuses on social dance, which is defined using Andriy Nahachevsky's typology of presentational and participatory dances. In the second chapter, the author places the phenomenon of dance in a broader cultural context, describing its importance in early modern society and the opportunities for dance. She emphasizes social dance, which was an integral part of Baroque festivals and balls. The important role of dance in the education of the nobleman and the role of the dance master is not overlooked. The following chapter traces whether and how the French dance style was reflected in the Czech lands. The fourth chapter is the core of the thesis, in which the author explores the social dimension of dance, thus looking at dance as a means of developing the individual's abilities and as an expression or a way of acquiring proper social etiquette. She analyses passages on social conventions and etiquette contained in selected dance manuals of the period (especially those of...

Práce pojednává o francouzském barokním tanci la belle danse a jeho sociálním kontextu. Autorka postupuje od vymezení pojmu barokní tanec, který charakterizuje z hlediska tanečního stylu, a představuje prameny, ze kterých usuzujeme o podobě tance a pohybovém rejstříku (tzn. zejména francouzské taneční příručky). Analýza se zaměřuje na tanec společenský, který je definován pomocí typologie prezentačních a participačních tanců Andriy Nahachewského. Ve druhé kapitole autorka zasazuje fenomén tance do širšího kulturního kontextu, popisuje jeho význam v raně novověké společnosti a příležitosti k tanci. Důraz klade na tanec společenský, jenž byl nedílnou součástí barokních festivit a plesů. Opomenuta nezůstává ani významná role tance ve vzdělání šlechtice a úloha tanečního mistra. Následující kapitola mapuje, zda a jakým způsobem se odrážel francouzský taneční styl v českých zemích. Jádro práce představuje čtvrtá kapitola, v níž autorka zkoumá společenský rozměr tance, sleduje tedy tanec jako prostředek k rozvíjení schopností jedince a jako výraz či cestu k osvojení si řádného společenského bontonu. Analyzuje pasáže o společenských konvencích a etiketě obsažené ve vybraných dobových tanečních příručkách (zejména tanečního mistra Pierra Rameaua), které doplňuje informacemi ze spisů o společenském chování...