Digitální technologie a mezigenerační propast v pedagogice

Abstract

Tato práce shrnuje zjištění o vlivu digitálních technologií na výuku a vývoj přístupu žáků, studentů a učitelů k digitálním technologiím. Digitální technologie se prudce rozvíjejí, digitální kompetence učitelů a žáků je však ne vždy zvládnou následovat. Práce upozorňuje na mezigenerační propast v pedagogice způsobenou digitálními technologiemi a zaznamenává její změnu po začátku roku 2020. Cílem práce je zjistit nakolik digitální technologie a jejich využívání ovlivňují výuku a porozumění mezi žáky a vyučujícími; vzhledem k pandemii viru covid-19 se práce zaměřuje na porovnávání využívání digitálních technologií ve výuce před rokem 2020 a po 11. březnu 2020, kdy došlo k zákazu osobní přítomnosti žáků a studentů na základních, středních a vysokých školách. V bakalářské práci bylo použito ke sběru dat nestrukturovaného pozorování a polostrukturovaného rozhovoru, ke zjištění jak si žáci poradí s časem tráveným na počítači.

This paper summarises findings on the impact of digital technologies on learning and the development of pupils', students' and teachers' attitudes towards digital technologies. Digital technologies are developing rapidly, but teachers' and students' digital competencies do not always keep pace. The paper point out the generation gap in pedagogy caused by digital technologies and notes its change after the beginning of 2020. The aim of the paper is to find out to how far digital technologies and their use affect teaching and understanding between pupils and teachers; given the pandemic of the covid-19 virus, the paper focuses on comparing the use of digital technologies in teaching before 2020 and after 11 March 2020, when pupils and students were banned from being present in person in primary, secondary and higher education. The paper used unstructured observation and semi-structured interviews to collect data to determine how pupils cope with computer time.