Domácí násilí a agresivita mužů z pohledu týraných žen

Abstract

This master's tesis reconstructs a process of the violent intimate relationship. It focuses on the autobiography and the active narrative interviews. On the basis of the reconstruction of the violent relationship it describes types of the acts of the aggressor regarding its impact on the relationship status. By generalization, it proposses a new categories of the violent acts and it compares it with the theoretical framework. By identification of each type of the violent acts it determines a phases of the violent relationship. It uses the framework of multiple phases to describe the identity shift of the victims. By this framework it relativizes some particularities of the theoretical knowledge of the domestic violence. It further describes the identity shifts of the victim using Herbert Mead', Erving Goffman' and Anthony Giddens' theories. It uses a parallel between the Goffman's concept of the total institution and the violent intimate relationships. It describes it's similarities based on the similar methods of the changing of the identity. It shows the dual character of the methods of the identity change: The active opression by the aggressor and the passive consequences of the state of being in the violent relationship characterized by the values transformation and the surrender before the...

Diplomová práce se zabývá rekonstrukcí průběhu násilného partnerského vztahu, a to na základě použití autobiografické metody a metody aktivních narativních rozhovorů. Na podkladě rekonstrukce násilného partnerského vztahu popisuje jednotlivé typy jednání násilníka ve vztahu k jejich dopadům na vztah a na základě zobecnění konstruuje nové kategorie, jež porovnává s teoretickými východisky. Stanovuje fáze násilného vztahu dle specifických typů jednání násilníka a zkoumá, jaká je osobní identita oběti v konkrétní fázi. Z této analýzy relativizuje partikulární charakteristiky domácího násilí dle literatury. Dále zkoumá proměny identity obětí prostřednictvím konceptuálního rámce Herberta Meada, Ervinga Goffmana a Anthonyho Giddense. Využívá paralely mezi goffmanovskou totální institucí a násilným vztahem, které spočívají v podobnosti kroků vedoucích k proměnám identity. Ukazuje se, že tyto kroky mají dle autobiografie i narativních rozhovorů dvojí charakter; jedná se nejen o aktivní opresivní snahu násilníka, ale také o pasivní důsledek přetrvávajícího násilného vztahu, jehož důsledkem je odevzdání se realitě partnera a transformace hodnot. Výsledkem bylo také zpochybnění cykličnosti partnerského násilí a teze, že v průběhu konfliktu v násilném vztahu se násilník chová neracionálně.