Postavení kataforických slov v latinské větě

Abstract

Tato diplomová práce se věnuje problematice slovosledného postavení kataforických slov v latinské větě. V teoretické části jsou představeny vybrané studie Dirka Panhuise a Olgy Spevak, dvou badatelů zkoumajících latinský slovosled z komunikačního hlediska. Následuje obecná definice katafory a její zasazení do latinského větného kontextu. Kapitola 4 představuje statistickou analýzu postavení kataforik v latinské větě provedenou na základě excerpce z vybraných dopisů Seneky mladšího a dvou Ciceronových filozofických děl (Laelius de amicitia a 2. kniha De officiis). Ta potvrzuje předpoklad, že latinská kataforika se poměrně často vyskytují v iniciální větné pozici, což je v rozporu se závěry zmíněné Panhuisovy studie. Dílčí analýzy odhalují, jak se tendence k iniciálnímu či jinému postavení proměňuje v závislosti na konkrétním použitém kataforiku a typu postcedentu, na nějž kataforikum odkazuje.

This thesis deals with the issue of positioning of cataphoric words in a Latin sentence. The theoretical part presents selected studies of Dirk Panhuis and Olga Spevak, two researchers examining the Latin word order from a communicative perspective. This is followed by a general definition of cataphora and its placement within the Latin syntactic context. Chapter 4 presents a statistical analysis of the position of cataphors in a Latin sentence based on excerpts from selected letters of Seneca the Younger and two of Cicero's philosophical works (Laelius de amicitia and the 2nd book of De officiis). The analysis confirms the assumption that Latin cataphors quite often occur in the initial sentence position, which contradicts the conclusions of the aforementioned Panhuis study. Individual analyses show how the tendency to occur in the initial or other position changes depending on the specific cataphor and the type of postcedent to which a cataphor refers.