Typické postavy a motivy v díle Šaratčandry Čattopádhjáje

Abstract

(česky): Šaratčandra Čattopádhjáj je jedním z nejoblíbenějších bengálských autorů, ale dosud se jeho dílu věnovalo jen malé množství akademické pozornosti. Diplomová práce představuje stručně autorův život a následně analyzuje jeho tvorbu s pomocí termínů a postupů současné naratologie s cílem zpochybnit tradiční kritické představy o Šaratčandrovi jakožto přehnaně emocionálním autorovi pro znuděné hospodyňky. Šaratčandra zajímavě využívá různých literárních prostředků (zejména vypravěče a fokalizaci) ke zvýšení intimity mezi čtenářem a postavami, což nakonec vede k větší čtenářské emocionální odezvě na představované události. Jeho využití typů postav také novátorsky kombinuje staroindické typy, pozorování z reálného života a západní literární formy. Postavy jsou vzájemně stavěny do kontrastu a jejich prostřednictvím je autor také schopen přednést svou kritiku společenské, náboženské a genderové nerovnosti a přidat emocionální argument k tomu, co Íšvarčandra Bidjáságar formuloval intelektuálně a legálně. Šaratčandrovo dílo i autora samotného je také možné v kontrastu k Rabíndranáthu Thákurovi a Bankimčandru Čattopádhjájovi interpretovat jako jednoho z nejvýznamnějších moderních potomků mahábháratovské linie indické literatury.

(in English): Śaratcandra Caṭṭopādhyāẏ is one of the most beloved Bengali authors, but has so far received only a very limited academic attention. The thesis briefly introduces the author's life and subsequently analyses his work using the terms and methods of contemporary narratology. Its primary goal is to contest traditional critical views of Śaratcandra as an overly emotional author for bored housewives. Śaratcandra intriguingly uses various literary devices (especially his narrators and focalisation) to enhance intimacy between the reader and the characters which finally leads to the reader's greater emotional involvement in the presented events. His usage of types of characters also innovatively combines ancient Indian types, real-life observations and western literary forms. The author juxtaposes characters in order to introduce a critique of social, religious and gender inequality, and to add an emotional argument to Īśvarcandra Vidyāsāgar's intellectual and legal endeavour. It is also possible to interpret Śaratcandra's work and the author himself - in contrast to Rabīndranāth Ṭhākur and Baṅkimcandra Caṭṭopādhyāẏ - as one of the most important modern descendants of the Mahābhārata tradition of Indian literature.