Různá pojetí nesmrtelnosti duše v antice

Abstract

Tato práce představuje čtyři hlavní antické koncepce nauky o duši. Nejstarší z uvedených koncepcí vychází z _řecké mytologie, a jejím nejdůležitějším zdrojem jsou Homérovy hrdinské eposy Ílias a Odyssea. Základem tohoto "mytologického" pojetí nauky o duši je víra v existenci podsvětí, místa, kam odcházejí duše zemřelých, a otázka, jakým způsobem v tomto podsvětí duše žijí, nebo_ jejich nesmrtelnost je samozřejmostí. Přechodem od tohoto mytologického pojetí k filosofickému je koncepce Empedoklova. Empedoklés ve své nauce o duši přebírá starší představy o její nesmrtelnosti, vkládá však do ní vlastní koncepci kosmogonickou, a zasazuje ji tak do zcela nového, filosofického kontextu. Třetí uvedenou koncepcí je teorie Platónova, jejíž význam nespočívá pouze ve skutečnosti, že jde o první komplexní teorii duše, ale také v jejím pozdějším významu pro nov_ vzniklé křesťanství. Pro Platóna je totiž nesmrtelnost duše samozřejmostí, proto je jeho hlavním tématem dokázání platnosti tohoto tvrzení. Uvedený výčet teorií uzavírá koncepce Aristotelova. Duše je podle Aristotela tělu zdrojem života, z organismu tvoří celek a dává mu určitý smysl. Proto však duše nemůže být v tomto pojetí bez těla, ale ani samostatným tělesem.

This work represents four main antique conceptions of teaching about soul. The oldest from the mentioned conception is based on the Greek mythology and its most important source are the Homer's heroes epics Ílias and Odysseia. The basic of this "mythological" conception is belief in existence of underworld, the place, where come souls of death people, and the question of surviving of souls there, because their immortality is taken for granted. The transition from this mythological conception to philosophical is the conception of Empedocles. Empedocles in his teaching about soul takes over older ideas about its immortality, he inserts in it however his own cosmogonical conception and sets it in the quite new, philosophical context. The third mentioned theory is the philosophical conception of Plato, which meaning depends not only on the fact, that it is the first comprehensive theory of soul, but also in its importance for Christianity. Plato takes the immortality of soul for granted, therefore is his main interest in proving of the truth of this statement. This enumeration of theories closes the conception of Aristotle. The soul is, according to Aristotle, a source of life for the body, it creates the whole from the organism and gives it certain purpose. For that reason the soul can not be in this...