Formalizace usuzování a paradox překvapivé písemky

Abstract

Po prezentaci možných přístupů k řešení problému v první kapitole jsem ve druhé kapitole poukázal na Sorensenovu kritiku pokusů interpretovat paradox jinak, než pomocí modálních reprezentací epistemických, či doxastických logik. Třetí kapitola byla věnována představení potřebných pojmů k pochopení Binkleyho přínosu k diskuzi paradoxu. V kapitole čtvrté jsem nakonec ukázal, že pokud se přidržíme výše zmíněného přístupu a idealizujeme si usuzovací schopnosti studenta, je analýza paradoxu, kterou provedl Binkley, korektní. Učitelovo oznámení se nám však zdá intuitivně srozumitelné a důvěryhodné, jelikož sami původně nepředjímáme studentův argument v celé komplexnosti. Pokud se s ním však již jednou ztotožníme, nezbude nám než učitelovo tvrzení odmítnout jako absurdní. Budoucnost možných příspěvků k Paradoxu překvapivé písemky pak vidím ve formalismech, které směřují k popisu explicitních znalostí.