Obraz hlavy, ruky a srdce v českém a norském jazyce

Abstract

Z rozboru je patrno, že vnímání ruky, hlavy a srdce v české a norské kultuře není příliš odlišné. To odpovídá skutečnosti, že se obě kultury vyvíjely v podobném kontextu (obě jsou evropské a ovlivněné křesťanským učením). V sebraných výrazech vykazují všechny tři části těla podobné funkce. Ruka zastupuje v obou obrazech činnost nebo práci, ale také moc, ovládání a vlastnění. Vedle toho hraje také důležitou roli v mezilidských kontaktech a nonverbální komunikaci (gesta). Ruka je také základním měřítkem vzdálenosti, množství a nezbytný pomocník pro orientaci v prostoru. Výrazy ve spojitosti s hlavou zastupují rozum, myšlení, vůli, nadání, myšlení a smysl. Norskou doménou jsou výrazy vyjadřující kontrolní funkci hlavy. Hlava, stejně jako ruka, představuje důležitou součást nonverbální komunikace a její orientace v prostorů je velmi důležitá. V obou jazycích jsou věci v pořádku, pokud je hlava směrem vzhůru. Srdce zastupuje v obou jazycích to nejopravdovější v člověku, lásku, soucit, náklonnost, statečnost, ale také smutek a lítost. Obraz srdce jako sídla odvahy je díky staroislandským ságám lépe zachován v norském jazyce. Všechny tři části těla se také objevují v metonymických výrazech. Každá část je zástupcem rozdílných věcí. Ruka zastupuje pracujícího člověka nebo přímo lidské kvality (většinou související s...