Imunochemické detekce tkáňového poškození

Abstract

The primary stimulus leading to tissue damage is usually of exogenous origin. Tissue damage of endogenous origin likely results from continuous, long-term modification (e.g., due to aging) of some of its components, which leads to a loss of functionality (e.g., glycation of lens proteins or racemization of their amino acids). An exogenous insult causing tissue damage can be physical in nature (mechanical injury, thermal-such as burns, ionizing radiation, etc.), chemical (e.g., toxins, allergens, but also excess or deficiency of oxygen), or biological (e.g., infections). A chemical or biological stimulus typically induces a primary response, which usually involves the release of cytokines into the extracellular space or the production of free radicals. The effect of cytokines on other cells is highly variable and depends on their type; however, cytokines themselves do not degrade tissues. In contrast, free radicals may exhibit hormone- like properties (such as nitric oxide) and may have protective effects, but more often they damage tissues-either directly or through their reactive products (formed through reactions with metals, oxidants, or reductants). Due to their high reactivity, free radicals have a short lifespan, which makes their direct detection difficult. Therefore, measurements often rely on...

Primární podnět, vedoucí k tkáňovému poškození, je obvykle exogenního původu. Endogenního původu jsou zřejmě ta poškození tkáně, kdy dochází k soustavnému, dlouhodobému modifikování (např. vlivem stárnutí) některé její komponenty, která vede k ztrátě její funkčnosti (např. glykace proteinů čočky či racemisace jejich aminokyselin). Exogenní zásah, vedoucí k poškození tkáně, může být fyzikální podstaty (mechanickýporanění, tepelný - popálení, ionizující záření atd.), chemický (např. toxiny, alergeny, ale i přebytek či nedostatek kyslíku) nebo biologický (např. infekce). Chemický či biologický podnět vyvolává primární odpověď a tou je obvykle uvolnění cytokinů do extracelulárního prostoru anebo produkce volných radikálů. Účinek cytokinů na ostatní buňky je velmi různorodý a závisí na jejich typu, ale cytokiny jako takové tkáně nedegradují. Oproti tomu volné radikály mohou sice mít vlastnosti hormonů (oxid dusnatý) a mít protektivní účinek, ale mnohem častěji tkáně poškozují, ať už jako takové nebo svými reaktivními produkty (po reakci s kovy, oxidanty nebo reduktanty). Volné radikály, díky své reaktivitě, mají krátkou dobu existence a proto jejich stanovení je obtížné a často se převádí na stanovení stabilního produktu vznikajícího reakcí volného radikálu. Příkladem může být měření produkce oxidu dusnatého na...