Akademická krize 1969 v Coimbře

Abstract

V diplomové práci Akademická krize 1969 v Coimbře (Academical Crise 1969 in Coimbra) jsem se zabývala Coimberskou Akademickou krizí v portugalském a mezinárodním kontextu. Posouzení pravdivosti teze, že portugalské studentské hnutí konce šedesátých let tvořilo součást mezinárodního hnutí '68, jsem založila na studiu sociologické teorie sociálních hnutí a na komparaci historických událostí v ekonomicky rozvinutých demokratických zemích, ve Spojených státech, Německu, Francii a Itálii. Portugalská studentská hnutí byla od počátku spjata se studentskými organizacemi, tzv. asociacemi, jež usilovaly o změnu legislativního rámce mimoškolních aktivit. V autoritativním režimu António de Oliveiry Salazara, v tzv. Novém státě, bylo primární úlohou univerzit vychovávat elity s vhodnou ideologickou průpravou. Restriktivní charakter zmíněných zákonů se stal nástrojem kontroly studentského života. Vůdci protestů obvykle udržovali kontakty s politickou opozicí a cíle hnutí podřizovali zájmům ilegální komunistické strany. Relativně málo početné skupiny aktivistů byly pro vládu snadno kontrolovatelné, policejní perzekuce byla efektivním prostředkem k likvidaci hnutí. Výjimku v tomto vývoji tvořily akademické krize v letech 1962 a 1969. Jejich masový charakter potlačení hnutí znesnadnil.

The diploma thesis Akademická krize 1969 v Coimbře (The 1969 Academic Crisis in Coimbra) discusses the Coimbra Academic Crisis in both the Portuguese and international contexts. The assessment of the validity of the thesis that the Portuguese student movement in the late 60s was a part of the international movement of '68 is based on the study of sociological theories of social movements and on the comparison with historical events in economically developed democratic countries - United States, Germany, France and Italy. Portuguese student movements were from the beginning connected with student organisations, the so-called associations, which were attempting to change the legislative framework of out-of-school activities. In the authoritative regime of António de Oliveira Salazar, the so-called New state, the primary function of universities was to raise ideologically conscious elites. The restrictive character of the above-mentioned legislative enabled government control of student life. The protest leaders usually maintained contacts with political opposition and subordinated the aims of the movement to the interests of the illegal Communist Party. As a rule, the government did not have difficulties dealing with the relatively small activist groups, and persecution by police led effectively to the...