Koncept naděje v Pavlových epištolách

Abstract

Práce se zabývá epištolami apoštola Pavla. S využitím řecké konkordance v nich hledá verše obsahující slova naděje a doufat, rozebírá je a zkoumá souvislosti, v nichž Pavel o naději píše. Rozbor pak je použit pro vytvoření zobecněných charakteristik: kdo nebo co je podle Pavla zdrojem naděje, co je jejím předmětem či cílem, jaké jsou její účinky, jak rozlišit naději prospěšnou, neúčinnou a škodlivou, jaká je souvislost a pořadí ctností v triádě víra - láska - naděje. Kromě explicitního použití slova naděje práce bere v úvahu i některá místa vyjadřující naději bez výslovného uvedení toho pojmu. Získaná vlastní zjištění hodnotí a porovnává s publikovanými závěry jiných autorů v odborné literatuře od konce 20. stol. do současnosti a s názorem dvou novodobých významných církevních dokumentů zabývajících se nadějí. Závěry práce ukazují Pavla jako biblického autora, jenž pojem křesťanské naděje používá mimořádně často v širokém spektru souvislostí a jehož listy mají pro porozumění tomuto pojmu referenční význam. Naděje je v Pavlově podání významně christocentrická a má velmi úzký vztah k víře a lásce. Práce naznačuje obecnou užitečnost naděje a dává k úvaze její možné aktuální využití jako jednoho z prostředků preevangelizace.

The work deals with the epistles of Paul the Apostle. Using Greek concordance, it searches for verses containing the words hope and to hope, analyzes them, and examines the context where Paul writes about hope. The analysis is then used to create generalizing characteristics: who or what, according to Paul, is a source of hope, what is its object or goal, what are its effects, how to distinguish beneficial hope from ineffective and harmful hope, what is the connection and order of virtues in the Faith - Love - Hope triad. The work also takes into account some parts expressing hope without explicitly mentioning the term, in addition to the expressed use of the word hope. It evaluates the obtained proper findings and compares them with published conclusions of other authors in professional biblical literature from the end of the 20th century to the present and with the opinion of two modern important ecclesiastical documents dealing with hope. The conclusions of the work show Paul as a biblical author who uses the concept of Christian hope extremely often in a wide range of contexts and whose epistles have a reference meaning for understanding this concept. Hope is significantly Christocentric in Paul's presentation with a very close relationship to faith and love. The work outlines general...