Dánský vpád do Slezska a na Moravu v letech 1626-1627

Abstract

Není mnoho okamžiků v historii, kdy by naše země byla v úzkém kontaktu s Dánskem. Styky obou zemí byly a do jisté míry stále jsou náhodné. Jako by velká "přehrada" - Německo - oddělovala obě země radikálně a navždy. Jen několik střípků se dá poskládat do drobné mozaiky česko-dánských kontaktů. Od dánské královny Dagmar, dcery Přemysla Otakara I., muselo uběhnout několik staletí, než se v našich zemích přívlastek "dánský" výrazně objevil u hvězdáře Tychona de Brahe na dvoru Rudolfa II. Po bohulibých vědeckých bádáních měli další příběh psát vojáci třicetileté války. Tato práce pojednává o vpádu vojsk generála Petra Arnošta z Mansfeldu a vévody Jana Arnošta Sasko-Výmarského do Slezska a na Moravu, který proběhl v letech 1626 až 1627. Zatímco Mansfeld měl vojsko vlastní, resp. placené nizozemskými stavy a Anglií, vévoda velel plukům dánského krále Kristiána IV. Ten stál v letech 1625 až 1629 v čele protihabsburské koalice ustanovené v Haagu. Diverze do zmíněných zemí byla zahájena v červenci 1626. Úkolem výpravy bylo splnění mnoha cílů a až do října 1626 do ní byly vkládány mnohé naděje. Odvážný podnik měl získat haagské alianci strategickou převahu. Cílem bylo přenést válku dál od Dolnosaského kraje až na nepřátelské uzemí a po spojení se sedmihradským vévodou Gáborem Bethlenem táhnout snad až na Vídeň. Vinou...