Příspěvek ke strategiím zavádění supervize do nového prostředí

Abstract

Cílem předloženého výzkumu pro praxi1 (Uggerhoj 2011) je zkoumat otázku, zda a jak zavádět supervizi do prostředí, kde pracovníci většinou dosud netuší, oč jde. Teoretickým východiskem studie je chápání supervize jako prostoru k neformálnímu učení zahrnujícího i zpracování emocí, přičemž tento prostor a dynamika procesů v něm probíhajících jsou charakterizovány svou specifickou kulturou (Havrdová et al. 2010). Otázka vhodnosti zavádění supervize je z této perspektivy spojena s otázkou kompatibility kultury supervize a kultury, do které má být supervize zaváděna (tamtéž). Pro účely této studie je fenomén obou kultur zastoupen „ideálem hasiče“ a „ideálem supervizanta“. Výsledky ukazují, že metoda porovnání ideálů přináší řadu zajímavých podnětů pro strategii zavádění supervize. Limity jsou dány zejména tím, že jde o studii v rámci jednoho zvoleného prostředí.

The purpose of the presented practice research (Uggerhoj 2011) was to explore whether and how to introduce supervision in settings where the personnel usually have no idea about what supervision involves. The theoretical basis of the study is derived from understanding supervision as a space for informal learning, which also includes the processing of emotions, while such a space and dynamics of processes ongoing therein are characterized by their specific culture (Havrdová et al. 2010). From this point of view the introduction of supervision is related to the question of compatibility between the culture of supervision and the culture of the organization where it is to be introduced (ibidem). For the purposes of this study the phenomenon of both cultures is represented by the constructed “fire fighter ideal“ and the “supervisor ideal“. As indicated by the results, the ideal comparison method provides a number of stimuli for the supervision introducing strategy. The limits follow predominantly from focusing on a single setting selected for the study.