Ontologie prostoru a času v Bezúčelné procházce

Abstract

Tato práce detailně zkoumá na rovině prostoru a času veškeré momenty v díle Alexandera Hackenschmieda Bezúčelná procházka, ve které se fotografický obraz stává filmovým a naopak. Cílem této práce je odhalit, jaký vliv má tento intermediální vztah na zobrazování reality v prostoru díla. Pomocí neoformalistické analýzy je ukázáno, do jaké míry může divák na základě výše zmíněných vztahů vnímat objekt transformovaný do mediálního prostoru jako realistický nebo iluzivní. Analýza je prováděna na čtyřech různých rovinách, a to na použití kamery, filmové montáže, využití prostoru a času. Z analýzy těchto prvků vyplývá, že fotografický obraz, zadržený v trvání, vzdorující času žitého světa a věrohodný ve své reprezentaci, je v kontextu filmového dispozitivu determinován jako prvek realističnosti. Věrohodnost fotografického obrazu je však možnostmi střihové skladby a kamerových postupů, které berou v potaz i časovost reality, možné zpochybňovat a díky nim je tvůrci na rovině díla umožněno vytvářet nové více či méně iluzivní prvky. Replikace hlavního hrdiny prostřednictvím střihu je skvělým příkladem toho, že jakmile je obraz rozpohybován, pouhé rozeznávání totožnosti modelu z žitého světa a portrétu (de facto prostoru reprezentace) nestačí k tomu, aby bylo možné jej považovat za věrohodnou "výpověď"...

This work examines a movie Aimless Walk from Alexander Hackenschmied, wich is specific for moments, where photographic picture is becoming a film one and vice versa. Purpose of this work is to reveal, what impact has this intermediate relationship on depicting reality on the level of the space in movie. Through neoformalistic analysis it is shown, how much can an medially transformed object be perceived either in an illusive or realistic kind of way. Analysis is carried out on four different levels: on the level of usage of the camera, usage of the film montage and usage of space and time. Photographic image detained in duration, opposing the time of the world and credible in its own representation of reality, is in context of film dispositive determined as an realistic element. Credibility of photographic image can be open to doubt thanks to possibilities of film montage and camera, that take in account also timeliness of reality, and due to that, can the author create new more or less illusive elements in his artwork. Replication of the main character trough montage is great example of the fact that for moving image simple recognizing the identity of the model of the world and his portrait (de facto his space of representation) is not enough to be considered as trustworthy evidence of the...