Újma způsobená vadou výrobku - Analýza unijní úpravy ve světle její české a francouzské transpozice

Abstract

Předkládaná diplomová práce se poměrně komplexně zabývá - v současné době velmi aktuálním - tématem "odpovědnost za škodu způsobenou vadou výrobku"; tedy povinností k náhradě vadným výrobkem jeho uživateli (či osobě třetí) způsobené újmy, obecně tížící toho, kdo je označen za "výrobce" daného produktu, původně vycházející z úpravy směrnice Rady ze dne 25. července 1985, o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se odpovědnosti za vadné výrobky (85/374/EHS) (dále jen "směrnice č. 85/374/EHS"). Tato práce se však neomezuje jen na samotný (zevrubný) popis současně platné a účinné české prováděcí právní úpravy, nýbrž tuto srovnává s (legislativně výrazně kvalitnější a své unijní předloze mnohem věrnější) prováděcí úpravou francouzskou. Byla to totiž právě Francie, jež svým způsobem utvářela konečnou podobu tohoto odpovědnostního režimu, neboť to byly právě francouzská transpozice, a francouzská rozhodovací (soudní) praxe, které byly nejčastěji předmětem rozhodování Soudního dvora, vztahujícího se k interpretaci jednotlivých ustanovení a principů v textu uvedené směrnice obsažených. Francie, potažmo její úprava nicméně byla vybrána ještě z jednoho důvodu; jako stát vyznávající idey kontinentální právní kultury je v této souvislosti, tedy v návaznosti na to, že úprava česká a...

This diploma thesis quite thoroughly deals with - at present a very topical - theme "liability for damage caused by a defective product"; thus, with an obligation to compensate for the damage caused by the defective product to its user (or third party), generally imposed on the person who is designated as the "producer" of the product, originally based on the Council Directive of 25 July 1985 on the approximation of the laws, regulations and administrative provisions of the Member States concerning liability for defective products (85/374/EEC) (hereinafter 'Directive 85/374/EEC'). However, this work is not limited only to the (thorough) description of the currently valid and effective Czech implementing legislation. The thesis also compares the Czech legislation with the French implementing regulation, which is of a significantly higher legislative quality and much more faithful to its Union model. In fact, it was specifically France which shaped the final form of this responsibility regime, since it was the French transposition, and the French decision-making (judicial) practice, which was most often the subject of the Court of Justice's, as it ruled on the interpretation of the individual provisions and principles in the text of the previously mentioned directive contained. Nevertheless, France,...