Praha jako evropská operní křižovatka poloviny 19. století se zvláštním ohledem na osobnost J. F. Kittla

Abstract

One of the most fundamental changes of the European opera production of the so-called long 19th century - apart from the change of the music structure itself, opera dramaturgy (or poetics) and forming of stable repertoire among other things - was its internalization: it was no more Italian opera as the only international operatic idiom but various traditions were influencing each other, the most important being the French, German and Italian operatic traditions (apart from the Russian one). The core thesis of this work, as it is seen in its title, could be formulated as follows: Prague in the mid-19th century could be regarded as a crossroad of European opera, in other words a place where these operatic traditions were in play. It means two things: First, Prague opera repertoire became international (many French, German and Italian operas were performed here). Second, dramaturgy of poetics of these various genres was projected into works of home composers. Dramaturgical analysis of four chosen operas - three of them by Johann Friedrich Kittl (Bianca und Giuseppe oder Die Franzosen vor Nizza, Die Waldblume and Die Bilderstürmer) and one by Josef Dessauer (Lidwinna) - aims to document this second statement. To which extent a composer is led and determined by a given libretto could be seen at the case of...

Jednou ze zásadních změn, jež prodělala evropská operní produkce dlouhého devatenáctého století - kromě proměny hudební struktury, operní dramaturgie, vytváření kanonického repertoáru a dalších -, byla její internacionalizace: už to nebyla pouze italská opera coby mezinárodní operní idiom, nýbrž se v nadnárodním měřítku vzájemně ovlivňovaly různé operní tradice a žánry, mezi těmi nejvýraznějšími kromě italské ještě francouzská a německá (vynecháme-li poněkud stranou stojící tradici ruskou). Centrální tezi této disertační práce, promítající se do jejího názvu, lze formulovat následovně: Praha poloviny 19. století představovala operní křižovatku, jinými slovy: místo, kde se střetávaly různé operní proudy doby. To znamená dvojí: za prvé, pražský repertoár se internacionalizuje (provádění moderních děl různé provenience); za druhé, dramaturgie či poetika rozličných operních žánrů se promítá do děl domácích skladatelů. Dramaturgická analýza čtyř vybraných oper - Kittlových Bianca und Giuseppe oder Die Franzosen vor Nizza, Die Bilderstürmer a Die Waldblume a Dessauerovy Lidwinny - dokládá ono druhé tvrzení. Do jaké míry libretista spoluvytváří a určuje skladatelovo zhudebnění opery, ukazuje případ opery Bianca und Giuseppe, jejíž libretista Richard Wagner svým podařeným libretem vnutil Kittlovi svou operní...