Prosazování inspiračních zdrojů asijského divadla ve tvorbě Jiřího Frejky

Abstract

Traditional Asian theatre genres have fascinated western audiences since the end of the 19th century. In my thesis, I focused on the means by which Jiří Frejka, a leading representative of Czech avant- garde theatre, dealt with that trend. Through Japanese, Chinese and Indian texts, he verifies new possibilities of all elements of theatre production - the stage, music and, primarily, the actor and his voice and movement. Thanks to prompt books, photographs, reviews and other materials from Frejka's estate stored in the National Museum, the archive of the National Theatre and the Moravian Museum in Brno, I assess these individual elements of theatre production in connection with traditional Asian genres and I seek mutual parallels, sources of inspiration and, primarily, the manner in which Frejka adapted them to his own directorial work. The objective of this work is to confirm the previous thesis that, in the case of Jiří Frejka, deeper study of the topic led to a fundamental shift in the manner of bringing these "foreign" sources of inspiration into the Czech environment, which moved away from a merely decorative function toward an internally linked and well-founded method. Key words Czech theatre avant-garde, Asagao, Modern Studio, Lady Precious Stream, Shakuntala, The Post Office

Tradiční asijské divadelní žánry fascinovaly západní divadelníky již od konce 19. století. Ve své diplomové práci jsem se zaměřila na to, jakým způsobem se s tímto trendem vyrovnával Jiří Frejka, přední představitel české divadelní avantgardy. Prostřednictvím japonských, čínských, nebo indických textů si ověřuje nové možnosti všech složek divadelní inscenace - scény, hudby a především herce, jeho práce s hlasem a pohybem. Díky režijním knihám, fotografiím, recenzím a dalším materiálům z Frejkovy pozůstalosti, uložené v Národním muzeu, archivu Národního divadla a Moravském zemském muzeu v Brně posuzuji tyto jednotlivé složky divadelní inscenace v souvislosti s tradičními asijskými žánry, hledám vzájemné paralely, inspirační zdroje a především způsob, jakým je Frejka přizpůsobuje vlastní režijní praxi. Cílem práce je potvrzení výchozí teze, totiž že v případě Jiřího Frejky došlo v důsledku hlubšího studia tématu k zásadnímu posunu ve způsobu přenesení těchto "cizích" inspiračních zdrojů do českého prostředí, které se odklonilo od pouhé dekorativní funkce k vnitřně provázané a opodstatněné metodě. Klíčová slova Česká divadelní avantgarda, Asagao, Moderní studio, Paní Studánka, Šakuntala, Poštovní úřad