Dlaždice vyšehradského typu

Abstract

Dlaždice, které v minulosti kryly podlahy sakrálních staveb, klášterů a v mladších dobách zřejmě i obytných budov, tvoří zcela specifickou část hmotné kultury. Jejich provedení, vzhled a ikonografický obsah byl dán v prvé řadě funkčním hlediskem. V rámci předmětů každodenní potřeby i součástí architektury se jedná o jeden z prvků nejvíce vystavených různým destruktivním vlivům již v době užívání. Přesto se můžeme dodnes obdivovat rozmanitým obrazům, pečlivě otištěným do keramické hmoty, jejichž význam se snažíme rozpoznat. Cílem práce je blíže popsat problematiku nejstarších reliéfních dlaždic vyšehradského typu, zejména možnosti jejich chronologické, funkční a ikonografické interpretace. Oporou tohoto záměru je nálezový soubor románských dlaždic z archeologického výzkumu Žatce.1 Práce je členěna do dvou větších okruhů. Prvním z nich je otázka ikonografického obsahu dlaždic vyšehradského typu, dosud uváděný výklad totiž můžeme vnímat jako poněkud jednostranný. Následuje část zaměřená zejména na revizi datování nálezů z českých lokalit, ale i na jejich konkrétní specifika. Dlaždice vyšehradského typu tvoří v rámci českých zemí uzavřenou a jasně definovanou skupinu. Ačkoliv se jim zatím dostalo nepřerušené téměř stoleté pozornosti včetně dvou syntetických prací (Hejdová- Nechvátal 1970; Merhautová 1988),...