http://hdl.handle.net/20.500.11956/96155 Issue 2 2026-04-07T04:00:20Z http://hdl.handle.net/20.500.11956/97074 “Temporary Revolution” in Salazarism Vrbata, Aleš Zatímco o osobě Antonia Salazara panuje shoda jakožto o konzervativním politikovi, režim Estado Novo (Nový stát) bývá často „nálepkován“ jako fašistický. Podobný rozpor je viditelný i v dalších oblastech. Na základě zmínek o základních fašistických či nacistických mýtech v Evropě (mýtus o novém počátku, novém člověku apod.) tato studie dokládá, že salazarismus dal těmto mýtům poněkud odlišný význam. Přestože někdo může oponovat tím, že antimodernistické a kontrarevoluční filozofické pozadí Salazarova režimu sdílely i další evropské fašistické, nacistické či autoritativní regresivní politické představy, v salazarismu toto pozadí hrálo podstatnou roli. Jiní mohou oponovat tím, že nacistické a fašistické společnosti byly vytvořeny — alespoň částečně — „modernistickou revolucí“ / „dočasnou revolucí“, tj. mýtem o novém počátku „kreativní destrukce“ (Roger Griffin), který se uplatňoval v kolektivní psychologii evropských národů; v Portugalsku byl ale „mýtus o znovuzrození“ výrazným rysem prvního tradicionalistického diskursu (Maistre, Bonald, Donoso Cortés). Zatímco v dalších částech Evropy vlna tzv. druhého tradicionalismu nevedla k převzetí kontroly národní politiky a byla zneužita ve prospěch naci-fašistické „dočasné revoluce“, v Portugalsku se salazarismus ztotožnil s ideologií výrazně založenou na tzv. prvním tradicionalismu, evidentně viditelným v jeho tradičních mýtech podporovaných propagandou. Salazar — spřátelený se Svatým stolcem, rovnoměrně zachovávající neutralitu k oběma válčícím stranám a zpochybňující moderní liberální řád — si uvědomil okcidentalisme intégriste a přijal mýtus o spáse a prorocké úloze Portugalska jakožto morální autoritě uvnitř křesťanského Západu.; Whereas there is general agreement about Salazar as conservative politician, regime Estado Novo is frequently labelled as “fascist”. Such a contradiction is present in other areas as well. Referring to underlying fascist or nazi mythologies (palingenetic myth, new man etc.) of fascist Europe, this paper defends that Salazarism gave those myths a bit different meaning. Although one can argue that anti-modernist and counter-revolutionary philosophical background of Salazar’s regime was shared by other European fascist/nazi/authoritarian regressive political imagery as well, in Salazarism this background played essential part. Although one can argue that nazi-fascist societies were — at least partly — produced by “modernist revolution”/ “temporary revolution”, i.e. palingenetic myth of “creative destruction” (Roger Griffin) that took place in collective psychology of European nations, in Portugal “palingenetic myth” was an expressive vein of the first traditionalism (Maistre, Bonald, Donoso Cortés). Whereas in other parts of Europe second traditionalist wave did not manage to take control of national policy and was exploited in favour of nazi-fascist “(supra) temporal revolutions/purges”, in Portugal Salazarism espoused ideology fundamentally founded on “first traditionalism” clearly visible in its traditionalist myths promoted by propaganda apparatus. Allied with papacy, maintaining neutral equidistance to both warring blocs and suspecting modern liberal order, Salazar realized occidentalisme intégriste and entertained myth of redemptive and prophetic role of Portugal as a moral authority within Christian West. 2014-01-01T00:00:00Z http://hdl.handle.net/20.500.11956/96745 US Trade Policy and Sub-Saharan Africa Current Trends and Their Implications for Eastern Africa Řehák, Vilém Autor analyzuje složité vztahy mezi bilateralismem, regionalismem a multilateralismem v agendě celosvětové liberalizace obchodu. Spojené státy, jeden z největších propagátorů liberalizace obchodu prostřednictvím mnohostranných jednání, přesunuly v polovině 80. let svůj zájem k bilaterálním a regionálním dohodám. Tento posun odráží změny v globální ekonomice, konec ekonomické dominance USA a stagnaci mnohostranných jednání. Hlavní ekonomické velmoci začaly soutěžit o získání co největších obchodních preferencí. Dnes je globální ekonomika vyplněna hustou sítí regionálních a dvoustranných dohod, které nabízejí signatářům možnost pokračovat v liberalizaci obchodu i nad rámec agendy Světové obchodní organizace. Ačkoli subsaharská Afrika je nejvíce marginalizovaným regionem světové ekonomiky, je také součástí této sítě. Obchodní vztahy mezi USA a Afrikou se vyvinuly zejména v posledních patnácti letech na bázi African Growth and Opportunity Act (AGOA). Jedná se o jednostranný obchodní preferenční režim, který umožňuje africkým státům bezcelní přístup na americký trh. Jak ale ukazuje případová studie Východoafrického společenství, výhody plynoucí z AGOA jsou pro většinu afrických států velmi omezené a je velmi pravděpodobné, že AGOA nepřinese žádné podstatné změny ve struktuře obchodu v Africe.; The author analyses the very complex relationship between bilateralism, regionalism, and multilateralism in the global trade liberalization agenda. The United States, one of the biggest promoters of trade liberalization through multilateral negotiations, shifted its focus to bilateralism and regionalism in mid-80’s. This shift reflected changes in global economy, end of the US economic dominance, and stagnation of the multilateral negotiations. Major economic powers, including regional semipowers, started to compete for trade preferences. Today, global economy is filled with a dense network of regional and bilateral agreements, which offer signatories to proceed in trade liberalization beyond the WTO agenda. Although sub-Saharan Africa is the most marginalized region, it is also part of this network. Trade relations between the US and Africa developed in last 15 years under the African Growth and Opportunity Act (AGOA), unilateral trade preference regime allowing African states duty-free access to the US market. However, as the case study of East African Community member states reveals, the benefit is very limited and very likely will not lead to any substantial changes in trade patterns in Africa. 2015-01-01T00:00:00Z http://hdl.handle.net/20.500.11956/96758 Zahraničněpolitický rozměr dánské imigrační politiky Novotná, Markéta Cílem této studie je analýza zahraničněpolitického rozměru dánského přístupu k imigrační politice. První tezí studie je fakt, že přestože výzkum se soustředí především na domácí dopady imigrace, vliv na zahraniční politiku je rovněž významný a neměl by být podceňován. Jádro studie tvoří analýza měnících se přístupů politických stran a dánské společnosti obecně vůči imigraci v osmdesátých letech 20. století a po parlamentních volbách v roce 2001; důraz je kladen na mezinárodní rozměr. Druhá teze předpokládá, že změny v oblasti přistěhovalecké otázky způsobené výše zmíněnými volbami — přestože právě rok 2001 je vnímán jako symbol přísnější imigrační politiky —, nebyly náhodné. Na druhé straně, formovala je dánská národní identita, proto na ně můžeme nahlížet jako na logický důsledek událostí z předchozích let.; The aim of this paper is to analyze the influence of the Danish attitude towards immigration on her foreign policy. The first theses of the paper is that although the research is focused particularly on the domestic influence of the immigration, the impact on the foreign policy is also significant and cannot be underestimated. The core of the study is in the analysis of the changing attitudes of political parties and generally of the Danish society towards immigrants in the 1980s and after the parliament elections in 2001 and the focus is on the international dimension. Although, it is just the year 2001 which is perceived as a symbol of the more restrictive immigration policy, the second thesis is that the changes brought about by the aforementioned elections were not coincidental. On the contrary, they were shaped by the Danish identity and can be seen as a logical consequence of the events in the previous years. 2014-01-01T00:00:00Z http://hdl.handle.net/20.500.11956/96635 Hospodářská spolupráce totalitních režimů na příkladu Německa a Sovětského svazu v letech 1939–1941 Fabianková, Klára Výzkum se zabývá německo-sovětskými hospodářskými vztahy v letech 1939–1941. Studie kvantifikuje sovětské dodávky exportované v daném období do německé ekonomiky, předkládá celkovou obchodní bilanci a analyzuje faktory plnění smluvních závazků. Sotva dvouletý obchodní vztah poskytl více krátkodobých výhod německé válečné ekonomice, především z kvantitativního hlediska. Obchod pomohl Hitlerovi částečně vyřešit dovozní závislost a získat dostatek surovin důležitých pro válečnou výrobu, a to především v prvních měsících válečného konfliktu. S ohledem na strukturu obchodu byl stalinský režim pro nacistickou ekonomiku významný především dovozem surovin a potravin. Recipročně Hitlerovo Německo reprezentovalo důležitý zdroj technologických postupů a zbrojní produkce. Plnění obchodních kontraktů ovlivňovaly válečné operace, strategické plány, smluvní podmínky a další faktory.; This study deals with German-Soviet economic and political relations from 1939 to 1941. It quantifies Soviet deliveries exported to German economy in given period and analyzes the factors of the fulfillment of contractual obligations. A barely two-year business relationship provided more short- -term benefits to the German war economy, especially in quantitative terms. The trade helped Hitler to solve dependence on imports and to obtain enough raw materials necessary for war production, namely in the first months of the armed conflict. With regard to the structure of trade, the Stalinist regime was particularly important for the Nazi economy because of imports of raw materials and food. Reciprocally, Hitler’s Germany represented a notable source of technologies and arms production. Business contracts completion was affected by military operations, strategic plans, contract terms and conditions, and other factors. 2014-01-01T00:00:00Z