http://hdl.handle.net/20.500.11956/1924 Theses 2026-05-27T20:06:40Z http://hdl.handle.net/20.500.11956/207973 Etnografie trampských campů a tábořišť v oblasti Brdských Hřebenů Podstatou subkultury trampů je jejich specifický vztah k přírodě a volnočasové aktivit, které jsou s tím spojené. Samotní trampové tráví množství času touláním po lesích, pasekách, cestách a především činností, která jejich subkultuře dává specifický kulturní znak - tábořením. Táboření v lese se stalo základním pilířem, který tramping od jeho počátku definoval. Trampové vyjížděli do volné přírody jen s málem věcí, které měli zabalené ve vacích, usárnách, telatech nebo jiných zavazadlech za hranice Prahy nebo jiných měst a prožívali svá dobrodružství inspirovaná Divokým Západem, vnímaným optikou westernových filmů a/nebo rodokapsové literatury. Jejich cílem byly oblasti na jedné straně snadno dostupné, na druhé straně tajemné a divoké. Oblastí, která trampům učarovala a stala se jedním z jejich významných teritorií jsou i Brdy. Úlohou této disertační práce je etnograficky zmapovat tramping v brdských Hřebenech, získat informace o současné trampské činnosti v této oblasti, která je protkána dlouhou historií trampské subkultury, pověstmi, příběhy, vzpomínkami, ale také aktuálními kulturními aktivitami, které dávají jasně najevo, že tramping je stále živý. Hlavním cílem práce je pak především analyzovat a interpretovat lokální kulturní specifika. Základním prvkem pro zodpovězení výzkumných otázek v...; The essence of the Czech tramp subculture is their specific relationship to nature and the leisure activities associated with it. Czech Tramps themselves spend a lot of time wandering through forests, clearings, and trails, as well as engaging in an activity that gives their subculture a specific cultural characteristic-camping. Camping in the woods has become a fundamental pillar that has defined tramping from the beginning. Tramps set out with only a few things packed in bags, knapsacks, backpacks, or other luggage beyond the borders of Prague or other cities and experienced their adventures inspired by the Wild West as seen through the lens of Western films or pulp fiction. Their destinations were areas that were easily accessible on the one hand, but mysterious and wild on the other. One area that captivated the tramps and became one of their territories is Brdy. The aim of this dissertation is to ethnographically map tramping in the Brdy Mountains, to obtain information about current tramping activities in this area, which is interwoven with the history of the tramp subculture, legends, stories, memories, but also the current tramp subculture, which clearly shows that tramping is still alive, and above all to analyze and interpret local cultural specifics. 2026-01-01T00:00:00Z http://hdl.handle.net/20.500.11956/207970 Hegelova filosofie selhání Hegelova Fenomenologie ducha bývá čtena jako dílo, v němž se všechny jeho dialektické vrstvy - historická, ontogenetická, sociální, etická a pod tím vším logická - završují v absolutní syntéze ("absolutním Duchu"), jež zahlazuje všechny rozpory. Cílem této práce je vyložit Hegelovu Fenomenologii ducha jako ucelené dílo z perspektivy negativní složky této dialektiky, konkrétně jako dialektiku selhání, a prokázat její primát vůči tomuto scelujícímu toposu, resp. interpretačnímu mustru. Tato práce tak zaujímá specificky fenomenologickou perspektivu, aby ukázala, zaprvé, že jádrem zkušenosti hegelovského vědomí, resp. sebevědomí a vposled ducha (přinejmenším v tomto Hegelově díle) je selhání jako forma "aktivního omylu" (Hegelův termín), které je v práci koncipováno z výkladu dílčích pasáží Fenomenologie ducha i některých ranějších Hegelových textů jako zmařené úsilí subjektu ve snaze dospět k epistemické jednotě vjemu a věci. Pro výklad jednotlivých uzlových bodů Fenomenologie ducha, tzn. těch, v nichž se vědomí významně proměňuje (práce v zásadě ve výběru jednotlivých bodů kopíruje přechod mezi dílčími oddíly Fenomenologie) využívá autorka psychologizující tradici hegelianismu (zejm. J. Hyppolite, A. Kojève, později C. Butler, C. Malabou, S. Žižek), dále tradici hegelovského internalismu a...; Hegel's Phenomenology of Spirit is often read as a work in which all of its dialectical layers - historical, ontogenetic, social, ethical, and (underlying all of these) logical - culminate in an absolute synthesis ("absolute Spirit") that resolves all contradictions. The aim of this thesis is to interpret Phenomenology of Spirit as a coherent work from the perspective of the negative component of this dialectic, specifically as a dialectic of failure, and, thus, to challenge the primacy of the unifying topos of absolute resolution and the respective interpretation. The author of this thesis, thus, adheres to a phenomenological perspective to show, first, that at the core of the experience of Hegelian consciousness, or self- consciousness, and ultimately of the spirit stands failure as a form of active error (Hegel's term), which is conceived in the thesis within the interpretation of selected passages of Phenomenology of Spirit as well as some of Hegel's earlier texts as the thwarted effort of Hegelian subject in its attempt to achieve epistemic unity of perception and thing. For the interpretation of individual key points in the Phenomenology of Spirit, i.e., those in which consciousness undergoes substantial transformation (the thesis essentially refers to the transitions between the individual... 2026-01-01T00:00:00Z http://hdl.handle.net/20.500.11956/207959 Between Empires and Pirates: Koryŏ's Responses to Piracy Under King Kongmin (1351-1374) (Česky) Tato dizerační práce zkoumá odezvu korejského království Korjŏ (918-1392) na pirátství v období vlády krále Kongmina (1351-1374). Práce se soustřeďuje na to, jak korejský stát a společnost reagovali na trvající krizi nájezdů japonských pirátů Wägu. Studie je vedena hlavní výzkumnou otázkou: jaké politické, diplomatické a institucionální faktory bránily vytvoření účinné námořní obrany proti nájezdům pirátů, a proč za vlády krále Kongmina tento proces trval více než dvě desetiletí? Práce pracuje s tezí, že reakce Korja na nájezdy pirátů byla opožděna především proto, že se království ocitlo ve složité diplomatické situaci a balancovalo mezi upadající mongolskou říší Yuan (1271-1368) a nově vzikající říší Ming (1368-1644). Regionální geopolitické napětí zpomalilo rozvoj účinné námořní strategie, zatímco opakované útoky pirátů ovlivňovaly konkrétní zahraniční politiku Korja vůči oběma říším. Čtrnácté století bylo obdobím hlubokých politických a společenských proměn v celé Východní Asii. Úpadek dynastie Yuan během povstání Rudých turbanů a následný vzestup dynastie Ming přetvořily politickou mapu Číny. V Koreji na konci téhož století řečené společensko-politické změny zapříčinily výměnu vládnoucích dynastií z Korjŏ na Čosŏn (1392-1897). Stejně jako Čína a Korea, i Japonsko zažívalo podobně...; (English) This study examines the reign of King Kongmin (1351-1374) with a particular focus on his administration's responses to piracy. It argues that King Kongmin, often portrayed as the last strong and independent ruler of late Koryŏ (918-1392), implemented policies that were significant not only for the immediate struggle against maritime raiders but also for the longer- term institutional reforms inherited by his successors. The main argument of this dissertation is that Koryŏ's response to pirate incursions stalled primarily because the kingdom had to navigate a complex diplomatic landscape, balancing between the waning Yuan (1271-1368) and the rising Ming (1368-1644) empires. This geopolitical tension slowed the development of an effective naval strategy. At the same time, recurrent pirate attacks influenced Koryŏ's own foreign policy choices toward both empires. Ultimately, this dissertation explores how the Koryŏ state and society responded to the ongoing crisis of piracy. The study is guided by the following research question: Which political, diplomatic, and institutional factors hindered the establishment of an effective naval defense against the pirates, and how did this process unfold over more than two decades during King Kongmin's reign? The mid-fourteenth century was a period of... 2026-01-01T00:00:00Z http://hdl.handle.net/20.500.11956/207958 Neviditelná forma: Literární realismus v teorii 20. století Literární realismus se ve 20. století ocitl v centru teoretických sporů o povahu literatury, její vztah ke skutečnosti, o uměleckou hodnotu i formu. Práce "Neviditelná forma: Literární realismus v teorii 20. století" usiluje o zpřehlednění těchto debat a o teoretické i interpretační přehodnocení literárního realismu. Argumentuje, že se forma realismu v průběhu 20. století souběhem vnějších faktorů i vnitřních dispozic stala "neviditelnou", což vedlo k tomu, že realismus byl reduktivně chápán jako čistě obsahový a pasivně mimetický způsob umělecké tvorby. Polarizace diskuse na obou stranách studené války pak přispěla k tomu, že realismus osciloval mezivšeobecnou a vyprázdněnou normou a zcela zavrhovaným pojmem. Práce se soustředí na otázku, proč k zmíněnému zneviditelnění došlo a snaží se formu realistického románu opět učinit vnímatelnou. Ve vztahu k prvnímu zmíněnému úkolu práce analyzuje klíčové příspěvky do teoretické debaty o realismu v průběhu 20. století: teorii Györgye Lukácse, Theodora W. Adorna, ruského formalismu a Rolanda Barthesa. Jejich postoje k literárnímu realismu analyzuje ve společenském, politickém a institucionálním kontextu, ale také prostřednictvím konceptuálních a hodnotových rámců v nichž jednotlivé teorie operují:režimů relevance(Galin Tihanov),paradigmat autonomie...; Throughout the 20th century, literary realism was a focal point of the debates concerning the essence ofliterature, its relationship to reality, artistic value and form. This dissertation argues that, due to a combination of contextual factors and internal literary dynamics, the form of the realist novel became "invisible" within dominant literary-theoretical approaches. Consequently, realism came to be understood reductively as a content-driven mode of art based on passive mimesis. The polarisation of the debate on both sides of the cultural Cold War further contributed to a situation in which realism oscillated betweenan empty, universalised norm and a discredited concept. The dissertation seeks tounderstand why the form of the realist novel was rendered invisible and aims to contribute to making it perceptible once again. In its first part, the dissertation examines selected twentieth-century theoretical approaches to realism, focusing on the work of György Lukács, Theodor Adorno, Russian Formalism and Roland Barthes. Their respective positions are situated within broader cultural, political, and institutional contexts, and related to the conceptual frameworks within which they operate: regimes of relevance (Galin Tihanov), paradigms of literature's autonomy (Aukje van Rooden), and, most... 2026-01-01T00:00:00Z