http://hdl.handle.net/20.500.11956/1896 Second Faculty of Medicine 2026-04-13T09:13:23Z http://hdl.handle.net/20.500.11956/207715 Optimalizace epileptochirurgie u pacientů s malformacemi kortikálního vývoje a tuberózní sklerózou podle časných klinických, EEG a neurozobrazovacích markerů Optimization of epilepsy surgery in patients with cortical development malformations and tuberous sclerosis complex based on early clinical, EEG, and neuroimaging markers. Abstract: Epilepsy surgery represents an effective treatment option for selected pediatric patients with drug-resistant focal epilepsy. The largest subgroup comprises children with malformations of cortical development, in whom both diagnosis and surgical decision-making are particularly challenging. The aim of this work was to characterize the initial clinical phenotype of these patients, to identify early imaging and electrophysiological markers of the epileptogenic zone, and to assess their impact on surgical outcomes. The study is based on both unicentric and multicentric patient cohorts and integrates clinical, neurophysiological, and imaging data with long-term postoperative follow-up. It highlights factors that may influence the timing of surgical indication and explores strategies to accelerate this process, with particular emphasis on diagnostics in the youngest patients. The results demonstrate that early diagnosis and accurate identification of the epileptogenic zone, supported by computer-based expert tools, substantially contribute to the success of surgical treatment. We newly describe...; Optimalizace epileptochirugie u pacientů s malformacemi kortikálního vývoje a tuberózní sklerózou podle časných klinických, EEG a neurozobrazovacích markerů Abstrakt Epileptochirurgie představuje účinnou léčebnou metodu u vybraných dětských pacientů s farmakorezistentní fokální epilepsií. Majoritní skupinu tvoří pacienti s malformacemi kortikálního vývoje, přičemž u části z nich bývá diagnostika i indikace chirurgického zákroku obzvlášť složitá. Cílem práce bylo charakterizovat počáteční klinický fenotyp těchto pacientů, identifikovat časné zobrazovací a elektrofyziologické markery epileptogenní zóny a zhodnotit jejich vliv na výsledky chirurgické léčby. Disertační práce vychází z unicentrických i multicentrických souborů pacientů a kombinuje klinické, neurofyziologické a zobrazovací údaje s dlouhodobým pooperačním sledováním. Práce popisuje faktory, které mohou ovlivnit načasování indikace epileptochirurgie, a upozorňuje na způsoby, jak je urychlit, s důrazem na diagnostiku u nejmladších pacientů. Naše výsledky ukazují, že včasná diagnostika a přesná identifikace epileptogenní zóny, podpořená využitím počítačových expertních nástrojů, významně přispívají k úspěšnosti chirurgické léčby. Nově jsme popsali význam časných MR markerů u pacientů... 2026-01-01T00:00:00Z http://hdl.handle.net/20.500.11956/207711 Monitorace mízních uzlin v mezorektu při karcinomu rekta This dissertation focuses on the number of lymph nodes detectable in the clinical mesorectum after low anterior resection (LAR) with total mesorectal excision (TME) in patients with rectal cancer. Since the number of lymph nodes found by the pathologist in the mesorectum after TME is an important part of staging and, among other things, determines the need for adjuvant chemotherapy, it is important to describe the effect of neoadjuvant chemoradiotherapy (NCHRT) on the detectability of lymph nodes in the mesorectum after TME. The aim of this study is to verify whether the use of NCHRT leads to a reduction in the number of detectable lymph nodes in the mesorectum. Furthermore, it aims to determine more accurately the number of nodes detectable in the mesorectum of the rectum not affected by the tumor. The first retrospective part compares the numbers of detected lymph nodes between groups of patients who underwent NCHRT and those who did not undergo this treatment. The results of the first part showed a statistically significantly lower number of detected lymph nodes in the NCHRT group in a sample of 140 patients divided into groups with and without NCHRT. The second prospective part of the study focused on comparing the numbers of lymph nodes from the previous part with the numbers of lymph nodes...; Tato dizertační práce se zabývá počtem mízních uzlin detekovatelných v klinickém mezorektu po nízké přední resekci konečníku (LAR) s totální mezorektální excizí (TME) u pacientů s karcinomem konečníku. Protože je počet mízních uzlin nalezených patologem v mezorektu po TME důležitou součástí stagingu a mimo jiné rozhoduje o potřebě případné adjuvantní chemoterapie, je důležité popsat vliv neoadjuvantní chemoradioterapie (NCHRT) na detekovatelnost mízních uzlin v mezorektu po TME. Cílem práce je ověřit, zda použití NCHRT vede ke snížení počtu detekovatelných lymfatických uzlin v mezorektu. Dále pak přesnější zjištění počtů uzlin detekovatelných v mezorektu konečníku nádorem nepostiženého. V první retrospektivní části porovnává počty detekovaných mízních uzlin mezi skupinami pacientů, kteří podstoupili NCHRT, a těch, kteří touto léčbou neprošli. Výsledky první části prokázaly na souboru 140 pacientů rozdělených do skupin s a bez NCHRT statisticky významně nižší počet detekovaných mízních uzlin ve skupině po NCHRT. Druhá prospektivní část práce se zaměřila na porovnání počtů mízních uzlin z předchozí části s počty mízních uzlin získaných z resekátů po TEM provedené na 20 tělech zemřelých. Zde se neprokázal rozdíl mezi počty mízních uzlin po TME u těl zemřelých a počty mízních uzlin po TME u pacientů... 2026-01-01T00:00:00Z http://hdl.handle.net/20.500.11956/207709 Možnosti personalizace léčebného algoritmu potenciálně resekabilního duktálního adenokarcinomu pankreatu Approaches to the Personalization of Treatment Algorithm for Potentially Resectable Pancreatic Ductal Adenocarcinoma Abstract Pancreatic ductal adenocarcinoma (PDAC) is among the solid malignancies with the poorest prognosis, and improvements in long-term survival over recent decades have been largely confined to patients with potentially resectable disease. In this patient population, standard treatment algorithms are based on a uniform indication for adjuvant chemotherapy, despite pronounced biological heterogeneity of the tumour and substantial interindividual variation in the risk of recurrence after intended curative treatment. The aim of this doctoral thesis was to assess opportunities for personalising the treatment algorithm for potentially resectable PDAC, with particular emphasis on individualising indications for adjuvant chemotherapy across distinct clinicopathological scenarios. The thesis is based on analyses of retrospective institutional data from patients treated with upfront surgical resection and on multicentre data from international studies conducted within the E-AHPBA platform, including patients undergoing resection after neoadjuvant chemotherapy. Clinical, pathological, and biological prognostic factors were evaluated in relation to overall survival and the benefit derived from...; Možnosti personalizace léčebného algoritmu potenciálně resekabilního duktálního adenokarcinomu pankreatu Abstrakt Duktální adenokarcinom pankreatu (PDAC) patří mezi solidní nádory s nejnepříznivější prognózou, přičemž zlepšení dlouhodobého přežití v posledních dekádách je omezeno převážně na pacienty s potenciálně resekabilním onemocněním. Standardní léčebné algoritmy u této skupiny pacientů vycházejí z paušální indikace adjuvantní chemoterapie, a to i přes výraznou biologickou heterogenitu nádoru a rozdílné riziko rekurence po kurativně zamýšlené léčbě. Cílem této disertační práce bylo zhodnotit možnosti personalizace léčebného algoritmu potenciálně resekabilního PDAC, se zvláštním zaměřením na individualizaci indikace adjuvantní chemoterapie v různých klinicko-patologických situacích. Práce vychází z analýzy retrospektivních institucionálních dat pacientů léčených upfront chirurgickou resekcí a z multicentrických dat mezinárodních studií realizovaných na platformě E-AHPBA, zahrnujících pacienty podstupující resekci po neoadjuvantní chemoterapii. Hodnoceny byly klinické, patologické a biologické prognostické faktory ve vztahu k celkovému přežití a přínosu adjuvantní chemoterapie. Součástí práce byla validace komplexního rizikového skóre PANAMA pro stratifikaci pacientů po neoadjuvantní léčbě. Výsledky... 2026-01-01T00:00:00Z http://hdl.handle.net/20.500.11956/9185 Klinický význam měření distenzibility karotické tepny Assessment of carotid artery distensibility using ultrasound examination is now an accepted diagnostic method. We examined four groups of patients with cardiovascular diseases. In the first group of 126 asymptomatic type 2 diabetics without a history of ischemic heart disease (IHD), carotid artery distensibility was predictive of a positive finding in myocardial SPECT imaging (0.27 ± 0.1 mm/100 mm Hg vs. 0.33 ± 0.08 mm/100 mm Hg; p = 0.011). In the second group of 234 patients with IHD or stroke (cerebrovascular accident - CVA), we demonstrated, depending on the presence of diabetes, poorer distensibility values both in patients with IHD (0.16 ± 0.05 mm/100 mm Hg vs. 0.20 ± 0.06 mm/100 mm Hg; p < 0.05) and stroke (0.14 ± 0.04 mm/100 mm Hg vs. 0.17 ± 0.05 mm/100 mm Hg; p < 0.05). Furthermore, in patients with stroke, a significant difference in distensibility was found based on heart rhythm: patients with atrial fibrillation showed more favorable results (0.19 ± 0.05 mm/100 mm Hg vs. 0.10 ± 0.04 mm/100 mm Hg; p < 0.05). In the third group of stroke patients, significantly poorer distensibility values were found in patients with metabolic syndrome (0.17 ± 0.08 mm/100 mm Hg vs. 0.20 ± 0.09 mm/100 mm Hg; p < 0.05), and it was shown that metabolic syndrome has a similarly negative impact on distensibility as...; Stanovení distenzibility karotické tepny při sonografickém vyšetření je dnes akceptovanou vyšetřovací metodou. Vyšetřili jsme čtyři skupiny nemocných s kardiovaskulárními chorobami. V první skupině 126 asymptomatických diabetiků 2.typu bez anamnézy ICHS stanovení distenzibi lity karotické tepny predikovalo pozitivní nález při vyšetření SPECT myokardu (0 ,27 ± 0,1 mmllOOmm Hg v. 0,33 ± 0,08 mmllOOmm Hg; p == 0,011). Ve druhé skupině 234 nemocných s ICHS nebo CMP jsme v závislosti na přítomnosti diabetu prokázali horší nálezy distenzibility jak u nemocných s ICHS (0,16 ± 0,05 mmllOOmm Hg v. 0,20 ± 0,06 mmllOOmm Hg; p < 0,05), tak CMP (0,14 ± 0,04 mmllOOmm Hg v. 0,17 ± 0,05 mmll OOmm Hg; p < 0,05). Navíc u nemocných s CMP byl nalezen významný rozdíl v distenzibilitě v závislosti na srdečním rytmu, kdy u nemocných s fibrilací síní byly zaznamenány příznivější výsledky (0,19 ± 0,05 mmllOOmm Hg v. 0,10 ± 0,04 mmllOOmm Hg; p < 0,05). Ve třetí skupině nemocných s CMP jsme zjistili významně horší nálezy u nemocných s metabolickým syndromem (0,20± 0,09 mmllOOmm Hg v. 0,17 ±0,08 mmllOOmm Hg; p < 0,05) a ukázalo se, že metabolický syndrom má stejně negativní dopad na distenzibilitu jako diabetes 2.typu. Ve čtvrté skupině nemocných s lCHS před revaskularizací rovněž diabetes (0,26±0, II mmll OOmm Hg v. 0,21 ±o, 15 mmll... 2007-01-01T00:00:00Z