Second Faculty of Medicine http://hdl.handle.net/20.500.11956/1896 2026-04-17T04:56:10Z 2026-04-17T04:56:10Z http://hdl.handle.net/20.500.11956/204661 2026-04-17T04:47:09Z 2025-01-01T00:00:00Z

Studium mechanismů vedoucích k nadměrnému vzrůstu člověka s využitím molekulárně genetických analýz Tall stature is a phenotype that is generally perceived positively; but it may be associated with health risks such as cardiovascular, musculoskeletal, and oncological complications. Nevertheless, the diagnostic evaluation of tall stature is often underestimated, particularly in the absence of dysmorphic features that would raise suspicion of an underlying syndromic disease. The aim of this dissertation was to investigate three groups of individuals-those with familial tall stature, those with non-familial tall stature, and basketball players, who are considered mentally and physically healthy due to the demands of physical activity and coordinated motor skills-to determine whether monogenic causes may underlie the tall stature even in the absence of a clear syndromic presentation, and if such findings may carry long-term health implications. To achieve this objective, a combination of clinical, anthropological, biochemical, and molecular-genetic methods was employed, including next-generation sequencing panels and bioinformatic analysis. The results showed that the majority of probands firstly considered non-syndromic displayed dysmorphic features suggestive of a connective tissue disorder upon detailed anthropological assessment-this finding was consistent across all three subgroups. Genetic...; Vysoký vzrůst je fenotyp, který je obvykle vnímán pozitivně, avšak může být spojen s řadou zdravotních rizik (kardiovaskulárních, muskuloskeletálních, onkologických). Přesto je diagnostika vysokého vzrůstu často podceňována, zejména při absenci přidružených dysmorfických rysů. Cílem této disertační práce bylo zjistit u 3 skupin osob s vysokým vzrůstem: familiárně vysokých, nefamiliárně vysokých a u basketbalistů, zda se za fenotypem vysokého vzrůstu (včetně probandů bez jasného syndromického obrazu) mohou skrývat monogenní příčiny, a zda z nálezu vyplývají dlouhodobé zdravotní konsekvence. K tomuto cíli byla použita kombinace klinických, antropologických, biochemických a molekulárně- genetických metod (včetně NGS panelů a bioinformatické analýzy). Výsledky ukázaly, že většina probandů, původně považovaných za nesyndromické, po detailním antropologickém vyšetření vykazovala dysmorfické rysy sugestivní z přítomnosti poruchy pojiva, a to ve všech třech podskupinách naší práce. Genetické výsledky prokázaly monogenní příčiny vysokého vzrůstu u 32 % familiárně vysokých probandů, u 11 % ve skupině nefamiliárně vysokých probandů a u 3 % ze skupiny basketbalistů. Zásadní jsou nálezy syndromů spojených s vyšším onkologickým rizikem, poruchami pojiva a s poruchami učení. Ve skupině basketbalistů jsme navíc...

2025-01-01T00:00:00Z http://hdl.handle.net/20.500.11956/205294 2026-04-17T04:39:56Z 2025-01-01T00:00:00Z

Využití technik difuzního MR zobrazení v diagnostice nádorů mozku Use of diffusion MR techniques in diagnosis of brain tumors Abstract Diffusion magnetic resonance imaging represents a non-invasive method for analyzing brain tissue microstructure and tumor classification. The first part of this thesis provides a comprehensive overview of the principles of dMRI, the development of acquisition techniques, the challenges of optimizing diffusion sequences, and advanced imaging methods beyond the conventional diffusion tensor model. The second part focuses on the use of advanced diffusion techniques, such as Diffusion Kurtosis Imaging and the Spherical Mean Technique, in predicting isocitrate dehydrogenase mutation status and histological grading of diffuse gliomas. A study of 80 patients demonstrated that advanced diffusion techniques, combined with comprehensive MR data processing, enable accurate and non-invasive prediction of IDH status and tumor grading with high diagnostic precision and compare favorably to DTI and conventional MRI sequences. The results highlight the potential of advanced diffusion techniques for clinical practice in neuro- oncology and emphasize the importance of advanced diffusion methods at the beginning of the era of quantitative multiparametric imaging. Keywords: diffusion magnetic resonance imaging, diffusion tensor imaging, advanced diffusion...; Využití technik difuzního MR zobrazení v diagnostice nádorů mozku Abstrakt Difuzní magnetická rezonance představuje neinvazivní metodu pro analýzu mikrostruktury mozkové tkáně a klasifikaci nádorů. První část této práce podává ucelený přehled o principech dMRI, vývoji akvizičních technik, problematice optimalizace difuzních sekvencí a pokročilých zobrazovacích metodách nad rámec klasického difuzně tenzorového modelu. Praktická část se zaměřuje na využití pokročilých difuzních metod jako je Diffusion Kurtosis imaging či Spherical Mean Technique v predikci mutačního statusu izocitrát dehydrogenázy a histologického gradování difuzních gliomů. Studie na 80 pacientech prokázala, že pokročilé difuzní techniky v kombinaci s komplexním zpracování MR dat, umožňují přesnou a neinvazivní predikci IDH statusu i grading nádoru s vysokou diagnostickou přesností. Výsledky ukazují potenciál pokročilých difuzních technik pro klinickou praxi v oblasti neuroonkologie a podtrhují význam pokročilých difuzních metod na počátku éry kvantitativního multiparametrického zobrazování. Klíčová Slova difuzní magnetická rezonance, difuzní tenzorové zobrazování, pokročilá difuzní MRI, Spherical Mean Technique, gliom, IDH mutace, DTI, neuroonkologie, radiogenomika

2025-01-01T00:00:00Z http://hdl.handle.net/20.500.11956/204664 2026-04-17T04:39:22Z 2025-01-01T00:00:00Z

Riziko celiakie v asociaci s viry lidského střeva Celiac disease (CD) is a chronic multifactorial immune-mediated disorder that most often develops during infancy in genetically predisposed subjects consuming gluten. However, only a small proportion of individuals with a genetic risk develops CD, as environmental factors might be crucial for the development of the disease. For instance, infections or diet can play a role. Viral infections are considered to be important candidates in the pathogenesis of CD. In my previous work, I have already studied the association of gut enterovirus and adenovirus infections with the subsequent CD. In addition, parechovirus, which we were also able to detect with high sensitivity and genotyped them in samples, could also play a role in the pathogenesis of CD. Moreover, thanks to the development of metagenomic sequencing methods, we were able to test the association of the gut DNA virome (the set of all gut DNA viruses, especially bacteriophages) with the subsequent development of CD. In the Norwegian prospective birth cohort MIDIA, we observed a significantly higher frequency of parechovirus gut infections before CD development. Within two large prospective birth cohorts, Norwegian MIDIA and Finnish DIPP, we have analyzed more than 2000 viromes and classified novel viruses based on virus dark matter. No...; Celiakie je chronické multifaktoriální imunopatologické onemocnění, které se nejčastěji rozvíjí již v dětství, a to u osob s genetickými predispozicemi při konzumaci lepku. Ovšem jen u malé části lidí s genetickým rizikem se celiakie rozvine. V rozvoji nemoci mohou hrát klíčovou roli faktory prostředí, jimiž mohou být například infekce nebo výživa. Za významné kandidáty v patogenezi celiakie se považují virové infekce. V mé předchozí práci jsem se již zabývala asociací střevních enterovirových a adenovirových infekcí s následným zvýšeným rizikem rozvoje celiakie. Ovšem roli v patogenezi celiakie by mohly hrát také parechoviry, které jsme schopni ve vzorcích taktéž detekovat s vysokou citlivostí a určit jejich genotypy. Navíc díky rozvoji metagenomických sekvenačních metod bylo možné otestovat i asociaci složení střevního DNA viromu, tedy souboru všech střevních DNA virů, především bakteriofágů, s následným rozvojem celiakie. V norské prospektivní novorozenecké kohortě MIDIA se podařilo prokázat signifikantně vyšší riziko pozdější celiakie u dětí s vyšší frenkvencí střevních parechovirových infekcí. Ve dvou významných prospektivních novorozeneckých kohortách, norské MIDIA a finské DIPP, jsme zanalyzovali více než 2 tisíce viromů a klasifikovali a anotovali nové viry na základě virové temné hmoty....

2025-01-01T00:00:00Z http://hdl.handle.net/20.500.11956/205205 2026-04-17T02:02:50Z 2025-01-01T00:00:00Z

Tissue pathology in relapse of talipes equinovarus congenitus (clubfoot) and the investigation of potential therapeutic approaches Tissue pathology in relapse of talipes equinovarus congenitus (clubfoot) and the investigation of potential therapeutic approaches Abstract Idiopathic talipes equinovarus (clubfoot) is one of the most common congenital deformites of the foot. Its etiology is considered multifactorial and not yet fully understood. This thesis summarises the present knowledge on clubfoot origin, characteristics, progression, and therapeutic options, as well as existing in vivo and in vitro experimental models and their utilisation in research to broaden the possibilities of the non-invasive treatment of clubfoot. In the experimental section, we studied the changes in the affected connective tissue in samples collected during surgeries of relapsed clubfeet. By comparing tissues from the medial to the lateral side of the foot, we revealed the excessive accumulation of mainly collagenous extracellular matrix (ECM) proteins, an increased level of collagen cross-linking, and the upregulation of markers common in other fibrotic diseases in the affected medial side tissue of clubfoot. We used clubfoot-derived primary cell cultures to establish 2D and 3D biomimetic in vitro models using standard cell culture, collagen hydrogel and macromolecularly crowded microenvironment. These models served us to assess the effectiveness of...; Patofyziologie tkáně při relapsu onemocnění pes equinovarus congenitus a studium potenciálních možností jeho terapeutického ovlivnění Abstrakt Idiopatický pes equinovarus (PEC), jehož etiologie je považována za multifaktoriální a dosud ne zcela objasněnou, je jednou z nejčastějších vrozených deformit nohy. Tato práce shrnuje současné poznatky o vzniku, charakteru, vývoji a terapeutických možnostech PEC, jakož i o existujících experimentálních modelech in vivo a in vitro a jejich využití ve výzkumu cílícím na rozšíření možností neinvazivní léčby PEC. V experimentální části jsme hodnotili změny v postižené pojivové tkáni na vzorcích odebraných při operacích relapsů PEC. Porovnáním tkání z mediální a laterální strany nohy jsme odhalili nadměrnou akumulaci především kolagenních proteinů extracelulární matrix (ECM), zvýšenou úroveň zesíťování (kroslinkování) kolagenu a upregulaci markerů běžných u jiných fibrotických onemocnění v postižené tkáni z mediální strany PEC. Izolovali a charakterizovali jsme primární buněčné kultury z postižené tkáně pacientů s relapsem PEC a použili je k vytvoření 2D a 3D biomimetických modelů in vitro s využitím standardní buněčné kultury, kolagenního hydrogelu a makromolekulárně nahloučeného mikroprostředí. Tyto modely nám posloužily k posouzení účinnosti potenciálních léčivých...

2025-01-01T00:00:00Z